MALÉ KAPITOLY
Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU
XII. KAPITOLA
V roce 1927 uplynulo 70 let od konání prvního mezinárodního turnaje v New Yorku. Tehdy, v roce 1857 jak známo vyhrál legendární Paul Morphy. Newyorkští pořadatelé se proto snažili uctít toto jubileum co nejsilnějším obsazením. To se jim vskutku podařilo, turnaje se zúčastnila skutečná elita tehdejšího šachu. Šest mistrů hrálo spolu čtyřkolově a konečný výsledek zněl: 1. Capablanca 14; 2. Alechin 11,5; 3. Nimcovič 10,5; 4. Vidmar 10; 5. Spielmann 8; 6. Marshall 6 bodů.
Z turnaje si přehrajme svižnou partii vítěze proti rakouskému mistru, který platil za ohnivého útočníka. Tentokrát ovšem zůstal v roli oběti…
Capablanca – Spielmann (New York 1927)
pozice po 19. …Vb8
Partie k přehrání:
Avšak dva mistři z tehdejší elity přesto chyběli! Byli to Bogoljubov (viz obr.), a Em. Lasker. Důvody byly prosté – peníze! Bogoljubov požadoval za svůj start zvláštní honorář ve výší 1500 dolarů, a tak se mu pořadatelé poděkovali. A Lasker? Ten se s pořadateli stále ještě hádal o svůj honorář z roku 1924! Lasker si v dopisech i veřejně stále stěžoval, že byl tehdy finančně poškozen, neboť nedostal podíl ze zisku ze vstupného. Marně mu pořadatele dokazovali, že turnaj skončil schodkem ve výší 400 (slovy čtyřista!!) dolarů a že tudíž o podílu na zisku nemůže být řeč. Lasker si stále vedl svou, a tak jeden z pořadatelů, jistý N. L. Lederer, odložil rezervované chování a na stránkách listu New York Times mu důkladně propral špinavé prádlo. Ostře mu vytkl zejména nevhodně nabídky remízy, vykuřování a otvírání oken na soupeře (sic!!). „Pan Lasker“ napsal pan Lederer „kouřil při partiích dlouhé, černé padesáticentové doutníky, které u obyčejného člověka dráždí nosní sliznici a způsobují kýchání. Jestliže však u šachovnice neseděl, kouřil výborná havana. Vždycky, když si zapaloval Lasker padesáticentový doutník, spěchali diváci a nabídli mu lepší druh. Lasker pěkný doutník přijal, avšak uschoval a dál dýmal ze svého strašlivého cigára…„
No vida, kdo by to byl řekl do tohoto milého, vlídného starouška, dvojnásobného doktora a osobního přítele Alberta Einsteina… Nicméně pravdou je, že Lasker si vždy dovedl tvrdě říci o svůj honorář. „Nechci skončit v chudobinci jako Steinitz“ říkával přesvědčen, že může-li dostat za své umění zaplaceno třeba kominík, pak není důvod, proč by neměl dostat řádně zaplaceno on, jeden z nejlepších světových šachistů. Je to jistě pravda, ale jako nic pod sluncem, ani s penězi se to nemá přehánět.
Emanuel Lasker (1868 – 1941) se stal mistrem světa 26. května 1894, když porazil Steinitze a o titul přišel 28. dubna 1921, tedy po dlouhých 27 létech. Rekord, který už asi nikdo nepřekoná… Zápas s kubánským mistrem Capablancou byl ovšem jeho velkým fiaskem – ze 14 hraných partií čtyři prohrál a zbytek remizoval. Nevyhrál ani jednou! Za důvod tohoto debaklu pokládal Lasker především svou hrubou poziční chybu, které se dopustil ještě před tím, než zápas začal – totiž, že souhlasil s Havanou jako místem zápasu. Zde byl totiž Capa doma, ale kdo ví, možná i tady hrály roli peníze…
Ukázkou z Laskerovy tvorby se vrátíme daleko zpět, do doby, kdy ještě nebyl mistrem světa a možná ani netušil, že se jím stane. V cestě tehdy stálo příliš mnoho konkurentů. V Amsterdamu se v roce 1889 hrál první kongresový turnaj na území Holandska (1. Bum 7, 2. Lasker 6, 3. Mason 5,5 … atd.) V naší partii vytvořil Lasker skvělou kombinaci, která vešla do učebnic šachu názvem – jak jinak – jako Laskerova kombinace.
Lasker – Bauer (Amsterdam 1889)
Pozice po 14. …Jxh5
Partie k přehrání: