MALÉ KAPITOLY
Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU
XIII. KAPITOLA
Vraťme se zas k nám, domů… Po ustavení ÚJČŠ v září roku 1905 se brzy ukázala potřeba nějakého mezinárodního turnaje u nás doma. Naší šachisté, zejména Oldřich Duras (1882 – 1957) slavili ve světě úspěchy a bylo potřeba je „ukázat“ i naším šachovým fandům, a tak pomoci dále rozvíjet šach v našich zemích. Volba nakonec padla na lázeňské město Karlovy Vary. Lázeňské turnaje, počínajíc Baden-Badenem 1870 si získaly dobré renomé, a když se v květnu a v červnu 1907 podařil turnaj v belgických lázních Ostende, bylo rozhodnuto.
Ve dnech 20. srpna až 21. září 1907 uspořádal Karlsbader Schachklub za vydatné pomoci lázeňské správy (z potřebných 15 tisíc věnovaly plné čtyři pětiny) turnaj, jehož se zúčastnilo 21 mistrů. Duší celého podniku byl městský radní Viktor Tietz (viz obr.), s nímž se setkáme ještě za 22 let…!
Vítězem se stal Akiba Rubinstein s 15 body, před Maroczym 14,5, Leonhardtem 13,5, Nimcovičem a Schlechterem s 12,5 body. Náš Duras uhrál 11.5 bodu a dělil se spolu s Teichmannem o 7. a 8. místo. Na 18. místě se se 7,5 body skončil Michail Čigorin. V tu dobu nikdo nevěděl, že to bylo naposledy, co ho viděli v turnajovém sále. V poslední den turnaje sehrál i svou poslední partii. Jeho soupeřem v ní byl lublaňský mistr dr. Milan Vidmar (1882 – 1962). Ve své knize napsal:
„Sám osud mi přisoudil čest sehrát na karlovarském turnaji 1907 partii s Čigorinem, která se ukázala být jeho poslední. Uvádím jí zde ne proto, že jsem ji vyhrál – Čigorín byl tehdy už na smrt nemocný a já hrál už jen s jeho stínem – ale proto, abych zvěčnil vzpomínky na něho, které se u mne spojují s hlubokou úctou…“
Účastníci turnaje Karlovy Vary 1907
Sedící zleva: Rubinstein, Marco, Fähndrich, Tschigorin, Schlechter, Hoffer, Tietz, Maroczy, Janowski, Neustadtl, Drobny, Marshall.
Stojící zleva: Nimzowitsch, Wolf, Mieses, E. Crohn, P. Johner, Leonhardt, Salwe, Vidmar, Berger, Spielmann, Dus Chotimirski, Tartakower, Olland.
Na fotce chybí: Duras a Teichmann.
I my si z úcty k velikému mistru přehrajeme tuto partii. Čtyři měsíce a čtyři dny po ní, dne 25. ledna 1908, Čigorin zemřel…
Čigorin – Vidmar (Karlovy Vary 1907)
konečné postavení partie
Partie k přehrání:
Ke druhému turnaji v Karlových Varech došlo v době od 21. srpna do 24. září 1911, opět díky radnímu V. Tietzovi. Měl 26 účastníků a stál 25 tisíc korun. Město dalo 15 tisíc. Senzačním vítězem se stal německý mistr Richard Teichmann (1868 – 1925), který měl přezdívku Richard Pátý. To proto, že na turnajích končíval obvykle okolo pátého místa. Zde učinil jednu z mála výjimek, neboť ziskem 18 bodů získal o jeden bod víc než Schlechter a Rubinstein; dále skončili Rotlevi se 16, Marshall a Nimcovič s 15,5 body. Duras zklamal své příznivce, když ziskem 13,5 bodu se dělil o 8. – 12. místo. Pravda, s Alechinem, ale ten byl ještě mladý…
Teichmann – Schlechter
pozice po 19. Sxf7!!
Partie k přehrání:
O rok později se zapsalo do dějin šachových turnajů i Slovensko, na mezinárodním turnaji v Piešťanech roku 1912 exceloval Rubinstein, před Spielmannem a Marshallem. V Piešťanech byla také zahájena naše poválečné turnajová činnost; ve dnech 6.3. – 29. 4. 1922 zde byl sehrán první mezinárodní turnaj v nové ČSR. Vyhrál ho Bogoljubov, před Alechinem a Spielmannem. V Teplicích o pět měsíců později vyhrál poprvé náš hráč, a to Richard Réti (1889 – 1929), před Spielmannem, Grünfeldem a dr. Tartakoverem.
JUDr. Savielly Tartakover (1887 – 1956): byl svéráznou figurkou šachových turnajů. Byl nejen vynikajícím šachistou, ale i vynikajícím šachovým publicistou. Byl proslulý svými aforismy a glosami, ve kterých s humorem komentoval šachové dění a mnohdy si dělal legraci i tam, kde to mnozí mistři brali příliš vážně. „Miluj šachy a šachy si zamilují tebe“ bylo jeho šachovým krédem. Tartakoverův odkaz nespočívá v jeho tvorbě, ani v tom, že byl členem tzv. hypermodernistického klubu, ale v tom, že by šachové hra měla být především zábavou a měla by sbližovat lidi. Nicméně šachy hrát uměl a právě na tomto teplickém turnaji sehrál svou „soukromou“ nesmrtelnou partii.
Maroczy – Tartakover (Teplice 1922)
pozice po 17. …Vxh2!!
Partie k přehrání:
A po pěkné partii ještě posuďte, zda měl Tartakover pravdu, když pokládal bílou dámu na c2 za potměšilou, na b3 za svéhlavou, na d2 za sentimentální, na h1 za licoměrnou, na e2 za vyzývavou, na g4 za energickou, na f3 za domýšlivou, na e3 za učenlivou, na g5 za vzpurnou a na h6 za bezohlednou!
Neúnavný šachový nadšenec a organizátor Viktor Tietz (1859 – 1937) „chytil“ úřední funkci – na ustavujícím sjezdu v Ústí nad Labem byl dne 27. března 1921 zvolen předsedou Svazu německých šachistů v Československu.
Třetí karlovarský turnaj, hraný ve dnech 27. dubna až 22. května 1923 byl opět znamenitě finančně dotovaný. Podstatnou sumu 70 000 Kč věnovala správa Imperiál-Hotelu, jehož generálního ředitele G. Haase k tomu přesvědčil právě V. Tietz. Město poskytlo 25 tisíc a dalších 13 tisíc (mezi nimi bylo i 5 tisíc ministra zahraničí dr. E. Beneše) se získalo dobrovolnými dary. Celkovou sumou více než sto tisíc tak Karlovy Vary snadno zastínily jak Piešťany, tak i Teplice. Odrazilo se to i v kvalitě účastníků.
Turnaj skončil mrtvým během tří mistrů – Alechina, Bogoljubova a Maroczyho, kteří získali shodně 11,5 bodů. O 4. a 5. místo se dělil Rakušan Grünfeld a náš Réti s 10,5 body, o 6. a 7. místo pak Nimcovič a další reprezentant dr. K. Treybal. Pro posledně jmenovaného to byl vůbec nejlepší výsledek v kariéře, umocněný tím, že se mu podařilo porazit i Alechina…
Alechin – dr. K. Treybal (K. Vary 1923)
pozice po 24. cxb6
Partie k přehrání:
JUDr. Karel Treybal (1885 – 1941) patřil v období mezi dvěma válkami k našim nejlepším šachistům. Je proto podivné, že jeho jméno je takřka úplně zapomenuto. Jen jeho zaměstnání (působil jako přednosta okresního soudu ve Velvarech) způsobilo, že se šachu nemohl více věnovat a tak se připravil o větší úspěchy. Jeho životní osud se tragicky naplnil za války. Dne 30. května 1941 byl na udání zatčen gestapem a za ukrývání zbraní v budově soudu odsouzen k trestu smrti a 2. října v Praze zastřelen.
Poslední ze čtveřice slavných karlovarských turnajů proběhl ve dnech 28. července až 29. srpna 1929. Mezi 22 účastníky byla poprvé i žena, první mistryně světa Věra Menčíková.
Od roku 1926 začala opět stoupat válkou narušená návštěvnost města a lázní. Radní V. Tietz mezi kolegy v městské radě prosadil, že tím spíš je třeba z reklamních důvodů uspořádat velký mezinárodní turnaj, o němž by se nejméně měsíc dennodenně psalo v novinách. A tak městská rada povolila subvenci 200 000 Kč a komfortní Imperiál-Hotel poskytl zdarma ubytování a stravu mistrům. Úroveň mistrů odpovídala tradici těchto turnajů a tradice odpovídala honorářům – vítěz obdržel 20 tisíc…!
Tuto, tehdy značnou sumu, si odnesl Aron Nimcovič (1886 – 1935), který získal 15 bodů. O druhé a třetí místo se dělili Capablanca a Spielmann se 14,5, dále skončili Rubinstein 13,5, Becker, Euwe a Vidmar po 12 bodech atd. Až na 15. místě skončil náš nejlepší hráč Treybal, 20. skončil Gilg a na posledním místě pak Menčíková se 3 body. Získala ovšem cenné skalpy dvou Rakušanů – prof. Beckera (který byl prohlášen za předsedu klubu Věry Menčikové) a Sämische.
Z turnaje uvádíme partii, za kterou Nimcovič dostal zvláštní cenu ve výši 500 korun.
Bogoljubov – Nimcovič (K. Vary 1929)
pozice po 29. Dd4
Partie k přehrání:
Do následující pozice dospěla partie dvou našich zástupců po 44. tahu černého. Bílá stála dobře, avšak polevila a v této pozici už stojí hůře. Slabý je zejména pěšec d4, proto ho bílá mění za f4.
Stalo se:
V. Menčíková – Karel Treybal
45. d5 cxd5 46. Rxf4 d4 {tento pěšec je pro bílou katastrofa,} 47. Re4 Rxe4 48. fxe4 Nc3 49. e5 Rd5 50. e6 Ne4+ 51. Kf3 Ng5+ 52. Ke2 d3+ 53. Kd1 Ne4 54. e7 Rxa5 { působivý závěr} 55. Kc1 d2+ 56. Kc2 Rc5+ 0-1
Partie k přehrání: