Historie šachu 15

MALÉ KAPITOLY

Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU

XV. KAPITOLA

„Šachy může hrát dobře jenom ten, kdo je hrál či hraje korespondenčně“. Autorem tohoto výroku je jeden z největších šachistů 20. století, estonský velmistr Paul Keres (1916-1975). Nebude snad u nás jediného šachisty, který by se s tímto jménem nesetkal…

KeresNarodil se 7. ledna 1916. Podobně jako řada jiných i on se naučil šachy pozorováním hry a to už jako čtyřletý. Jako třináctiletý vyhrál přebor města Tartu v bleskové hře a tak začala jeho kariéra. Jako u tolika jiných před ním i po něm.

Estonsko, stejně jako další pobaltské republiky, měly Evropu trochu z ruky, a tak zde pilně kvetla korespondenční hra. Věnoval se jí i mladý Keres V roce 1935 si zahrál v mezistátním zápase s Litvou. Svého soupeře efektně rozdrtil, když mu postupně “věnoval“ figuru a dvě kvality.

Keres – Schapiro

 dg40 2

pozice po 20. … Jc5 

 dg41

pozice po 28. Vxf8+!!

Partie k přehrání:

V tomtéž roce si Keres zahrál hned na dvou Olympiádách. V letech 1935-1936 reprezentoval svou zem v I. Evropské olympiádě v korespondenčním šachu družstev a v srpnu 1935 na VI. Olympiádě v praktickém šachu ve Varšavě. Štíhlý a plachý mladíček Keres zde udělal doslova díru do šachového světa, když ziskem 12,5bodu z 19 partií vyhrál l. šachovnici a nechal za sebou dokonce i mistra světa Alechina.

Jeho talent se rychle prosazoval; o rok později se dělil s Alechinem o 1. místo v Nauheimu, v roce 1937 pak vyhrál v Margate a v Ostende. Svého největšího předválečného úspěchu dosáhl v roce 1938, když na turnaji AVRO v Holandsku se dělil o první místo s Američanem Reubenem Finem a nechal za sebou celou elitu tehdejšího šachu v čele s třemi mistry světa – Alechinem, Euwem a Capablancou. Tento turnaj také odstartoval obdivuhodnou kariéru šachisty, který vedle svého umění měl snad až neskutečnou smůlu. Přívlastky jako „korunní princ“, či „věčně druhý“ ji dokonale charakterizovaly.

Do jeho kariéry však zasáhla válka. Jeho domov v Tallinnu je rozbombardován a zničen. Z Kerese se stává šachový tulák po rozbouřené Evropě. V roce 1943 hraje na turnaji v Praze. Končí druhý za Alechinem a ten mu nabízí zápas o mistra světa. Keres odmítá; „Jaký by to mělo smysl hrát dnes o mistra světa? A navíc za bezcenné říšské marky! Mám teď příliš mnoho jiných starostí, o děti, o rodinu…“ Odmítnutí Alechina popudilo. Skoro to vypadalo, jako by se chtěl titulu zbavit…

Válka končí a Estonsko je součástí Sovětského svazu. Nebylo snadné se v nové konkurenci prosadit. Vždyť v SSSR bylo víc kvalitních hráčů, než ve zbývajícím světě dohromady. Keres se přesto prosazuje. Dokazuje to i svou účastí (a třetím místem) v turnaji o mistra světa v roce 1948. Titul získává skutečně nejlepší šachista té doby M. Botvinnik.

Celkem 6x hrál Keres na turnajích kandidátů o mistra světa, z toho ve čtyřech případech skončil jako druhý. Avšak nejen v těchto turnajích dokazoval svou sílu. Na IX. Olympiádě v r. 1954 dosáhl neuvěřitelného výsledku na 4. šachovnici – 13,5 bodu ze 14 partií, tedy 96,4%! Takto např. „přejel“ našeho reprezentanta, o kterém Malá encyklopedie šachu (1989) tvrdí, že ho bylo obtížné porazit:

Keres – Šajtar

dg42 1

pozice po 18.Dd5+!

Partie k přehrání:

V roce 1962 se souboj kandidátů o mistra světa hrál naposledy turnajově. Na antilský ostrov Curaçao se sjelo osm velmistrů, kteří spolu hráli 4x. Vítězem se stal Petrosjan 17,5 bodu, před Keresem a Gellerem 17, Fischerem 14, Korčným 13,5, Benköm 12, Talem a naším dr. Filipem po 7 bodech. Tal ovšem měl o jedno kolo méně v důsledku nemoci. V pohodě hrající Keres takto porazil našeho hráče, který byl v té době skutečně naším nejlepším.

Keres – Filip

dg42 2

pozice po 18. … Sd7

Partie k přehrání:

V roce 1965 se hrál V Mariánských Lázních turnaj, který byl zřejmě od 2. světové války nejsilněji obsazený u nás. Hvězdou prvé velikosti zde byl právě Keres. Nezklamal. Společně s Hortem se dělil o prvé místo. Pro Horta to tehdy znamenalo zisk mezinárodního velmistra.

Život Paula Kerese byl zasvěcen šachu. Hrál turnaje, simultánky, skládal úlohy, psal knihy. „Nebýt Kerese, nikdy bych nebyl tím, čím jsem“ napsal o něm Botvinnik. A to je víc než uznání.

Keres zemřel 5. června 1975 na palubě lodi, jíž se vracel ze šachového turné po Kanadě.

Author: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *