Historie šachu 8

MALÉ KAPITOLY

Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU

VIII. KAPITOLA

„Vážený pane, posílám Vám partii, sehranou mezi pánem Russo a mladým Paulem Morphym, mým synovcem, který má toliko 12 let. On nikdy neotevřel žádnou šachovou příručku; šach se naučil hrát sám, sledováním partií, které hráli členové jeho rodiny…“

Takto se dopisem, datovaným 31. října 1849, obrátil Paulův strýc Ernesto Morphy na známého francouzského mistra Kieseritzkého, který tou dobou vydával v Paříži časopis Regence. V jeho lednovém čísle roku 1851 pak byl otištěn zároveň s touto partií:

P. Morphy – E. Russo

dg16

Diagram po 3. f5?!

Partie k přehrání:

Tak Vstoupil Paul Morphy do Evropy…

PMorphyPaul Morphy se narodil 22. června 1837 v New Orleans. Jeho otec zde působil jako advokát a získal si nejen velké jmění, ale kupodivu i velkou vážnost. Celá rodina milovala šachovou hru, a tak není divu, že se jí Paul naučil už jako čtyřletý a jako dvanáctiletý byl pokládán za zázračné dítě. Po vystudování lousianské university získal diplom pro advokátskou práci. Tu však nemohl zatím vykonávat, podle zákona byl pro ni ještě příliš mladý. To mu však nijak nevadilo, byl mladý, byl bohatý, a tak se věnoval svým láskám – cestování a hraní šachu. V této době obdržel pozvání na první mezinárodní americký šachový kongres v New Yorku. Dvacetiletý Morphy pozvání přijal.

Kongresový turnaj začal 5. října a skončil 10. listopadu 1857. Hrálo v něm 14 Američanů a dva cizinci. Hrál se vylučovacím způsobem, podobně jako v Londýně s tím rozdílem, že postoupil ten, kdo vyhrál tři partie bez ohledu na remízy. Pro vítězství ve finále se muselo dosáhnout pěti výher. Pořadatelé turnaj pojali jako poctu národům, z nichž vzešli slavní mistři. V čele na pódiu vévodila busta Benjamina Franklina (1706-1790), slavného amerického básníka, vynálezce a diplomata, který byl pokládán za prvního propagátora šachu na americkém kontinentě. Vlajku každé země symbolizovalo jméno, např. francouzská trikolóra byla opatřena jménem Labourdonaissovým, anglická vlajka jménem Mac Donnella, německá jménem Bilguera, španělská jménem Lopezovým apod. Společný francouzsko – americký transparent nesl jméno Philidorovo.

V prvním kole porazil Morphy J. Thompsona, ve druhém básníka a právníka A. B. Meeka a ve třetím Němce Lichtenheina. Ve finále se utkal s populárním Louisem Paulsenem, kterého rozdrtil hladce 5:1!

L. Paulsen – P. Morphy (N. Y. 8. 11. 1857)

dg17

Diagram po 22. …Sf3-g2+ (podle Maróczyho zde mohl černý dát mat ve čtyřech tazích, zkuste si to najít)

Partie k přehrání:

Vítězství Morphyho podnítilo Šachový klub v New Orleansu, aby jeho jménem poslal výzvu k zápasu Howardu Stauntonovi, a pozval ho do USA. Staunton však odmítl cestovat do Ameriky s tím, že by bylo správné, aby jel Morphy do Evropy a zde prokázal úroveň své hry. Reakce Morphyho byla reakcí mladého, podnikavého muže – sedl na loď a jel…

Den po svých 21. narozeninách dorazil do Londýna. Staunton tentokrát výzvu přijal, ale vyhradil si lhůtu pro přípravu. Tuto lhůtu však ještě několikrát prodloužil. Morphy mezitím porazil v Londýně kdekoho, mimo jiné i sekretáře St. George Clubu Jakuba Löwenthala (10:4=5), který těsně před tím vyhrál sjezdový turnaj v Birminghamu. Staunton na tomto turnaji vypadl již ve druhém kole a to ho natolik rozmrzelo, že ho již nikdo nedokázal pohnout k tomu, aby Morphymu splnil slib zápasu. Znechucený Morphy proto opustil Londýn a odjel do Paříže.

Zde, v rodišti své matky, byl nadšeně přijat. Davy lidí se denně shromažďovaly před Café de la Regence, aby viděly slavného amerického šachistu, o němž šla zvěst, že je neporazitelný. Kromě simultánek hrál zde Morphy i řadu zápasů se zdejšími mistry. Po výhře nad dosavadním vládcem kavárny Němcem Harrwitzem, už neměl v Paříži soupeře. Vzdal se proto vyhrané sázky z tohoto zápasu a poslal ji Anderssenovi jako příspěvek na jeho cestu do Paříže, kam ho pozval.

Německý mistr sledoval rychlý vzestup mladého Američana s neklidem. Proto uvítal jeho pozvání, jako možnost poměřit síly se soupeřem o téměř dvacet let mladším. Třebas cesta do „Morphyho“ Paříže byla cestou do jámy lvové, nastoupil ji s nadšením bojovníka, pro něhož souboj s mladým geniem byl morální povinností. Ve dnech 20. – 28. prosince tak sehráli 11 partií, v nichž Morphy podle očekávání zvítězil 7:2 = 2. Anderssen, sportovec do morku kostí, vysoce hodnotil Morphyho hru a uznal jeho převahu. „Wer mit Morphy spielt, lasse jede Hoffnung schwinden…“ – zanech každé naděje, kdož s Morphym hraješ, napsal v úvodu svého pojednání o tomto zápase.

Morphy – Anderssen (Paříž, 3. partie zápasu)

dg18

Diagram po 12.c3

Partie k přehrání:

V roce 1860 přijel Morphy do New Yorku, rozloučil se s přáteli a oznámil jim, že se rozhodl skončit se šachovou činností. Z počátku toto ujištění nebylo bráno příliš vážně, ale když Morphy odmítl výzvu Paulsenovi a poté Kolischovi, bylo zřejmé, že Morphy se od šachu odvrátil. Nikdo však nevěděl proč a neví se to pořádně do dneška.

Morphy ještě dvakrát navštívil Evropu; v létech 1862 – 1865, aby unikl občanské válce ve Státech a pak v roce 1867, kdy tu strávil rok a půl. Oficiální šachové činností se vyhýbal, nicméně si tu a tam přece jenom zahrál…

A. de Riviere – Morphy (Paříž 1863)

dg19

Diagram po 14. …Sxh2+

Partie k přehrání:

V roce 1869 se u Morphyho projevila duševní porucha. Byl pronásledován myšlenkou, že svůj život prožil bezúčelně a chybně a propadl hluboké zádumčivosti, která se časem změnila v šílenou úzkost. Morphy se bál i nejbližšího okolí, snesl jen svou matku. V jejím náručí také 10. července 1884 zemřel.

Morphy naznačil vzor úspěšného mistra světa, měl talent a iniciativu. Měl ohnivý temperament a kombinační sílu, ale dovedl být i chladnokrevný. Nebyl romantik, ve vážných partiích neriskoval. Nehrál jen pro krásu oběti, na rozdíl od evropských romantiků nepoužíval při hře jen srdce, ale i rozum…

Author: admin

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *