Simultánka S. Flohra v Písku
Tehdy v roce 1973 jsem měl několikaletou přestávku v šachové činnosti, oženil jsem se a přestěhoval z Prahy do Milevska. Kolegové z práce mě vyhecovali, abych si zahrál v simultánce ze Salo Flohrem s tím, že budou hrát také. Tenkrát to nebyl žádný problém, vstupní poplatek byl zanedbatelný a počet hráčů se takřka rovnal počtu šachových souprav, které byly v sále k dispozici.
To všechno je v protikladu se simultánkou Kasparova na Hluboké. Šachový týdeník k tomu napsal: “Kasparov na Hluboké vyhrál všechno kromě sympatií mnohých zučastněných a diváků”. V dalším čisle tohoto týdeníku 15/2008 prohlašuje Rudolf Kaiser (stará garda Motroletu), že Flohrovi nevadilo vůbec nic a s tím já mohu jen souhlasit. Flohrovi například nevadilo, že někteří hráči se v průběhu simultánky radili s diváky. Salo Flohr (uznávaný mistr světa v simultánkových exhibicích, ve kterých sehrál okolo 30 000 partií) s neuvěřitelnou rychlostí pádil od šachovnice k šachovnici a co chvíli se objevila volná šachovnice, to když se někdo vzdal, stále byl dobře naladěn, prostě bezkonfliktní šachista. Výsledek simultánky (27.2.1973) byl jako vždy samozřejmě výborný: 40 výher, 6 remíz a 3 prohry. Zvítězili – Krýže, Placer a Rosenzweig.
Výsledky simultánky byly uveřejněny v místních novinách a netrvalo to ani týden a u dveří mého bytu zazvonil osvědčený funkcionářský tandem Heřmánek (1898 – 1984 – organizátor táborského šachu a jeden ze zakladatelů ŠK Žilina) + Rajlich (1914 – 2005 – právník, nepřeberné množství aktivit od včelaření až po esperanto, rodokmen na http://www.rajlich.cz/Cernovice.html ), z VS Tábor a nemuseli mně ani hodně přemlouvat, začal jsem znovu hrát.
Partie k přehrání: