Souboj titánů je ode dneška šachovou historií

Vladimir Kramnik announces his retirement from Professional Chess at the age of 43.

Kolem dnešního poledne mi pípla sms od mého kamaráda Milana Hrubého. „Cožeee? Kde to píšou?“ … „Všude …“ 🙂 Prakticky okamžitě se mi vybavil zápas gigantů Garri Kasparov – Vladimír Kramnik z roku 2000. Doposud neporažený šachový Kraken (určitě jste viděli film souboj titánů) Garri Kasparov oněměl úžasem, když prohrál zápas o mistra světa, aniž by vyhrál jedinou partii! Byla to jeho jediná prohra v zápase hraným klasickým tempem.

Vítězem a mistrem světa se tehdy stal … Vladimír Borisovič Kramnik.

Pro Ty, kdož nepamatují, či zapoměli, připomenu strohá data. Zápas na 16 partií, Vladimír Kramnik zvítězil ve druhé a desáté partii, 13 krát se soupeři rozešli smírně.

click on a game number to replay game 1 2 3 4 5 6 7 8 9 10 11 12 13 14 15
Kasparov ½ 0 ½ ½ ½ ½ ½ ½ ½ 0 ½ ½ ½ ½ ½
Kramnik ½ 1 ½ ½ ½ ½ ½ ½ ½ 1 ½ ½ ½ ½ ½

Ano …“svého času“ rozdával Kramnik stejně tvrdé direkty jako pan Kličko 🙂

Zde se také zrodila sláva „Berlínské zdi“, neboli berlínské obrany ve španělské hře. Celkem 6x ji Voloďa zvolil černými, 6x si také Garri o tuto zeď rozbil hlavu (hlavou zeď prostě neprorazíš). Byla to perfektní šachová a psychologická zbraň na ohnivého Garriho Kasparova. Možná (ale opravdu jenom možná) si Vladimír vzal příklad z finálového zápasu kandidátů z roku 1965 mezi Michailem Talem a Borisem Spasským. Boris Spasskij tehdy porazil (též) ohnivého Tala poměrem 7:4 (+4=1-6). Ve čtyřech partiích černými hrál Spasskij Marshalluv systém ve španělské hře. Ten kdo útočil, nebyl Tal, nýbrž Spasskij! Takže černými se Tal bránil útokům soupeře a bílými se de facto bránil také, protože v marshallovi to tak prostě je :-). Spasskij jednoduše nanutil soupeři styl, který chtěl on. Podobně nanutil Kramnik „svůj“ styl Garrimu, kterému to bylo obzvlášť nepříjemné.

Dva bohémové za deskou … jeden ovšem o „parník“ větší 🙂

Ti kibicové by Vám vlezli až za krk …

Vraťme se zpět. Garri Kasparov ohlásil odchod do šachového důchodu 10.března 2005, okamžitě po vítězství v prestižním turnaji v Linares. Bylo mu 42 let. Vladimír Kramnik ohlásil svůj odchod ze světa profesionálního šachu dnes, tedy 29.ledna 2019. Též prakticky okamžitě po turnaji, v tomto případě Wijk ann Zee. Na rozdíl od Garriho turnaj nevyhrál. Naopak, skočil poslední. Vladimírovi je 43 let. Podobnost (odchodu) čistě náhodná? Těžko říct. Důvody? Podle mého názoru značně rozdílné.

Společné mají jistě to, že v šachu dokázali prakticky vše myslitelné. Oba mistři světa, oba (svého času) světové jedničky, oba vítězi šachových olympiád, oba držitelé několika šachových oskarů. Co a komu ještě dokazovat?

Oba dva dali do svých kariér nepředstavitelné množství energie. Ta není nevyčerpatelná. Určitě pocítili tento úbytek a rozhodli se to řešit po svém.

Dále už to bude zřejmě značně rozdílné. Garri byl, je a bude maximalista, který hrál, hraje a bude hrát vše nadoraz a na výhru. Je známo, že i simulttánky hraje tvrdě na výhru a pokud má proti sobě dejme tomu 25 soupeřů, je spokojen pouze tehdy, když na světelné tabuli svítí 25:0 :-))) Zřejmě cítil, že už není nejlepší „o parník“ a hrát druhé housle nebylo nic pro něj.

Vladimír Kramnik miluje život (to nedělám chytrého, to jsem četl :-)). Čili měl vždy více zájmů (někdy i ty škodlivější 🙂 ) a zřejmě šachy přestaly být na prvním místě. Jelikož i Voloďa byl v šachu (a jistě stále) jistým způsobem maximalista, tak poslední místa také nebudou nic pro něho. I když to snáší (myslím) daleko klidněji než by to skousával Garri. Vo tom žádná.

Je to trochu smutné, že tito dva titáni už nebudou kolovat po světových šachových kolbištích, ale takový je život. Představuji si, že Viktor Korčnoj (tam někde v oblacích) hluboce nesouhlasí ani s jedním odchodem a vůbec nechápe, jak někdo může se šachem skončit 🙂 Vždyť Viktorova nejslavnější kniha má název „Chess is my life“.

Slavné benoni (právě toutu partií začala moje obliba tohoto zahájení 🙂 ) v Luzernu 1982 v podání Viktora Korčného a mladého Garriho Kasparova. Přihlíží Alexander Beljavskij a v pozadí s velkým zájmem tehdejší world champion Anatolij Karpov. Druhé foto patří semifinálovému zápasu kandidátů z roku 1984

Garri Kasparov a Vladimír Kramnik by Viktorovi jistě odpověděli: „Yes Viktor, yes … chess is my life too, but life .. is not only the chess“.

Viktor „Hrozný“ a „capart“ Magnus 🙂

Tak toto se už Vladimíru Kramnikovi nepřihodí (pokud se na důchod nevrátí za šachovnici :-)), ale to nevadí. Vladimír Borisovič Kramnik má místo v historii šachu bezpečně zajištěno.

Pěkný týden
Milan Borkovec

 

 

Author: Milan Borkovec

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *