Strakonický dudák se rozehrál!

Kola soutěží družstev se točí čím dál rychleji, než se nadějeme, bude tu závěr. Dnes míříme do Strakonic. Soupeř obývá se dvěma body beznadějně poslední místo, neznamená to, že bychom očekávali „selanku“. Při pohledu do tabulky vidíme, že tým prohrává „za tři a půl, nebo tři body“, takže očekávam úporný boj. Přesto patříme k favoritům, síla a zkušenosti by se měly projevit.

Jízda je dnes oproti minulé neděli (viz. článek Týden obyčejného šachisty) naprosto v pohodě, stíháme zakoupit i kávičku u místního OMW. V cca 10:05 zahajujeme zápas. Následující úsměvná příhoda mě už možná měla varovat, že věci dnes nepůjdou, tak jak bychom si představovali. Jdu k šachovnici, tam už sedí soupeř, sundavám bundu a vidím, že u mého partiáře je nějaká propiska. Ptám se soupeře, zda-li je to nějaký dárek !? Soupeř na mně divně kouká a neříká nic. „No nic, je nějakej divnej, říkám si„. Podávám mu ruku, dívá se ještě divněji :-). Teprve teď zjišťuju, že podávám ruku svému kolegovi Lukáši Dolanskému :-))). Směju se, co jsem to za magora a přecházím k té správné šachovnici.

Podávám ruku Václavu Kotálovi, což je už správně.

ČZ Strakonice Sokol Tábor
Lacina Adolf Z 2268 ½ ½ 2397 Havlík Jan H Z
Spal Milan Z 2179 ½ ½ 2326 Zeman Matyáš Z
Kotál Václav Z 2184 1 0 2268 Borkovec Milan Z
Šlapák Zdeněk C Z 2087 ½ ½ 2035 Dolanský Lukáš H Z
Kovář Petr H Z 1957 0 1 2067 Růžička Aleš Z
Novák Martin H 1917 0 1 2086 Mészáros Luděk
Hryzbil František Z 1575 1 0 2088 Hrubý Milan
Novák Václav 1824 1 0 2008 Loskot Petr
4 ½ 3 ½

Zahájení zápasu nenasvědčuje žádným pohromám. Na první šachovnici (FM Lacina – FM Havlík) vidím berlínskou zeď, ta je málokdy průstřelná. Matyáš má s Milanem Spalem pozici OK, my s Václavem Kotálem rozehráváme klasickou španělskou hru, poprvé v životě zkouším Smyslovovu variantu. Ze zahájení jsem OK. U Luďka a Aleše nevídím ze zahájení sebemenších problémů, Petr Loskot na osmé získává ihned po zahájení velkou převahu. Jedině u Milana (František Hryzbil-Milan Hrubý) se mi jeví, že by černý mohl mít problémy. Vzhledem k rozdílnosti síly však věřím, že soupeř to ještě „vymyslí“.

Věci však za chvíli vezmou nečekaný spád. Jako první končí velmistrovskou remízou partie na první šachovnici. Černý nabízí remízu, bílý si nechce „o berlín“ rozbít hlavu, takže „půlka“, stav je 1/2-1/2. Vzápětí dostává nabídku remízy „můj původní soupeř :-)“ Lukáš Dolanský. Po krátké poradě přijímá, stav se upravuje na 1-1.

Vzápětí vybuchuje bomba tam, kde jsme to nečekali. Milan Hrubý se v počítání zamotal tak, že přehlíží „výživný“ šach Sf1-b5+ a před ztrátou figury vzdává. To je nepříjemné, avšak ještě nikoli fatální. Prohráváme 1-2.

Po obhlídnutí ostatních šachovnic jsem zatím stále klidný. Petr stojí na výhru, nebo přinejmenším velmi blízko, Luděk má „svoji“ pozici, věřím mu, já jsem ve španělce OK a Matyáš má mírné plus (jak se mi zdá). Aleš Růžička získává černými prostorovou převahu a může začít pomýšlet na její zvyšování.

O partii Luďka toho příliš nevím, ale za nějakou dobu ho vidím spokojeně se procházet. Na můj dotaz „jak?“ vítězně zvedá prst … Srovnáno 2-2.

Věnuji se pak naplno své partii, ale stejně přehlížím jednotahový! úder, po kterém zůstávám bez kvality za pěšce. To už se mi dlouho nestalo, přiznávám, že jsem mírně rozhozen, snažím se opět srovnat myšlenky a bojovat. Situace není beznadějná, ale pomýšlet na výhru přestávám, to zase jooo :-).

Ruch na osmé šachovnici dává tušit, že se tam přihodilo něco nemilého. Bohužel plundr, který se na této desce stal, šel na vrub Petra Loskota, čili Sokola Tábor. Ztráta věže je příliš, takže okamžitě 0-1 a celkově prohráváme 2 – 3.

To je ovšem šok, zvláště, když vidím pozici v partii Petr Kovář – Aleš Růžička. Prostorová převaha našeho hráče zmizela neznámo kam a Aleš (zdá se) bojuje o život (přinejmenším se zdá, že šance na výhru = nula“)… Zbývá ještě Matyáš Zeman, který má mírnou iniciativu (tak to vypadá z „rychlíku“). Partie přechází do koncovky nestejných střelců. V ní „Maty“ nenachází nic konkrétního, soupeři se dělí o bod. V následné analýze (neviděl jsem) tam Matyáš výhru našel. Remíza je však zapsána a my se polehoučku blížíme prohře. Stav 2 1/2 – 3 1/2.

Na mé šachovnici se mi zdá, že mám jakousi pevnost, ale jistý si úplně nejsem (i když se ukliďnuji, že „prohrát to nemůžu“ 🙂 ). Aleš „míchá a míchá“ a vypadá to, že „něco“ málo umíchal. Za této situace se přesvědčím, že Aleš to ještě vyhraje a že se musím pokusit aspoň o nějaké „zašmodrchání“ pozice. Obětuji pěšce v domnění, že bílý musí věží na první řadu a že remíza je stále jistá a co kdyby !?!? ( Rozuměj: Ztratil jsem naprosto objektivní pohled na situaci na desce). Soupeř bere pěšce a … nehraje samozřejmě věží zpět, nýbrž správně manévr Vf3-b3 … Okamžitě chápu, že jsem spáchal zřejmě největší pitomost za možná dvě sezóny 🙂 a že i když Aleš „náhodou“ zvítězí, já to rozhodně nebudu.

Aleš „náhodou“ zvítězil (ne, to je samozřejmě legrace, všechna čest, hrál na hraně tak dlouho, až to soupeř „zakufroval“ a dostal mat). Stav je 3 1/2 – 3 1/2.

V duchu se plísním za debilní oběť pěšce, bohužel je pozdě, Václav Kotál partii zkušeně dovádí k zisku celého bodu. Prohráváme 3 1/2 – 4 1/2 a překvapení (na náš účet) je na světě.

Sportovně gratulujeme soupeři a když už se Strakonický dudák rozehrál, tak ať je mu to ještě něco platné a pokračuje takto dál!

P.S. Malá zajímavost. Z táborského Originálu, (kde se setkáváme s C týmem, Tábor C pokořil Kaplice) volám Michalovi Novotnému, jak hrál Písek. Za stavu 3 1/2-3 1/2 měl prý pan Hlavsa s „malým“ Vojtou figuru navíc a možnost snad zasadit párkrát mat, ale … nakonec prohrál! Čili Písek „slehl“ stejně jako my. Nějaké erupce na slunci dnes, či co? :-)))

Mějte se fajn a příjemný týden
Milan Borkovec

Author: Milan Borkovec