MALÉ KAPITOLY
Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU
VII. KAPITOLA
Adolf Anderssen, v době londýnského turnaje již třiatřicetiletý kandidát profesury na vratislavském gymnasiu, nebyl již žádným šachovým zajícem. V německy mluvících zemích již měl svůj kredit skvělého hráče s vynikajícím kombinačním talentem…
Narodil se 6. července 1818 ve Vratislavi a se svým rodným městem zůstal po celý život až neuvěřitelně spjatý: zde vychodil školu, obecnou i střední, na zdejší univerzitě vystudoval matematiku a filozofii, na zdejším gymnasiu působil jako kandidát a později jako řádný profesor matematiky. Sem se celý život vracel k odpočinku po šachových kláních a zde také 13. března 1879 zemřel a byl pochován na zdejším hřbitově sv. Johanna za velké “účasti svých žáků, ctitelů a přátel.
Šachový vzestup Anderssenův nebyl nijak přímočarý, Začínal vlastně jako úlohář, když roku 1842 vydal sbírku šachových úloh s názvem Aufgaben für Schachspieler. Knihu později ještě několikrát přepracoval a vylepšil, ale již její první vydání ukázalo, že autor je skutečný talent. Posuďte sami z jedné ukázky, jde v ní o tzv. zugzwang, čili dostat soupeře do nevýhody tahu:
Bílý: Ka1, Vg1,Sf8, Je5, Jf6
Černý: Kh8, Vh7, Se8, Jg7
Bílý dá mat nejpozději 3. tahem!
Nicméně problémový šach byl pro Anderssena jen zábava Jeho hlavním cílem bylo prosadit se v šachu praktickém. V údiv a nadšení ho přiváděli přední mistři té doby, kteří přijížděli do Vratislavi, např. von Bledow, von der Lasa, Löwenthal a další. Partie a zápasy s nimi přinášely Anderssenovi většinou neúspěchy (např. s Bledowem 0:4 při jedné remíze), ale čas od času se i dočkal…
v.d.Lasa – Anderssen (Vratislav 1846)
Diagram po 13. …Vxf3 (tak si to asi černý při svém 9. tahu představoval).
Partie k přehrání:
Dva roky po této partii mohla již Evropa zaregistrovat jeho jméno, když roku 1848 zremizoval zápas se slavným rodákem Danielem Harrwitzem, německým mistrem, který později žil jako šachový profesionál v cizině. Úspěch Anderssena sice rozradostnil, ale na druhé straně, jak u něho i bylo zvykem, přinutil se k ještě většímu úsilí na sobě pracovat.
Anderssen začal stále častěji navštěvovat centra německého šachu, Berlín a Lipsko. Otrkával se a stával se známějším v šachových kruzích. Obdiv vzbuzovala jeho ostrá kombinační hra, příjemná povaha a dokonalé chování mu získalo důvěru nejvyšších představitelů německého šachu. Nebylo proto divu, že právě on byl vyslán na londýnský turnaj 1851 jako reprezentant německého šachu…!
Úspěch v Londýně Anderssena dokonale proslavil po celém šachovém světě. V Berlíně byl uvítán jako národní hrdina a jím také v srdcích šachistů už navěky zůstal. Pocty, které mu krajané připravili, zacházely mnohdy až do bizarností; na jedné slavnosti byl např. korunován na císaře, což u přítomného ruského mistra, šlechtice a majora Jänische vyvolalo nevoli a vyprovokovalo k jedovaté poznámce. Byla z toho dlouhá rusko – německá papírová vojna, kterou až po a létech zlikvidoval von der Lasa.
Po náročném turnaji a náročných oslavách Anderssen většinou odpočíval, ale nebyl by to on, kdyby přestal hrát docela. Na jednom turnaji dokázal vytvořit partii, kterou známe pod názvem „věčně zelená“ (Die immergrüne Partie):
Anderssen – Dufresne (Berlín 1852)
Diagram po 19. …Dxf3 (řadu jiných tahů mohl černý zahrát na tomto místě, ale zahrál tak, jak zahrál, a my můžeme vidět jednu z nejhezčích šachových kombinací).
Partie k přehrání:
Po celá padesátá léta držel Anderssen gloriolu nejlepšího světového hráče. Až na sklonku roku 1858 ho o ní připravil americký fenomén Paul Morphy, když ho v Paříži porazil 7:2=2. Avšak Morphy se na jaře 1859 opět vrátil do USA a brzy šachu zanechal. Světové prvenství přešlo opět na Anderssena. A že šachy nezapomněl, potvrdil další velký turnaj šachové historie – Londýn 1862!
Tento turnaj má opět jedno prvenství v šachové historii. Byl první, kde účastníci hráli každý s každým, podle vylosování. Na něm byla také ustavena všeobecná pravidla, která pak platila i v budoucnosti. Na tomto turnaji se Anderssen poprvé potkal s mladým, teprve 26letým Wilhelmem Steinitzem, pozdějším prvním oficiálním mistrem světa…
Anderssen – Steinitz (Londýn 1862)
Diagram po 21. Jxe7? (bílý si asi opravdu myslel, že získá figuru, ale není tomu tak).
Partie k přehrání:
Anderssen dokázal, že ještě umí a v turnaji zvítězil s 12 body ze 13 partií před Paulsenem 11, Owenem 10, atd. Steinitz uhrál 8 bodů a obsadil 6. místo. Domů se Anderssen vrátil opět jako hrdina, ale z poct, které mu připravili opět krajané, nezpyšněl; i nadále zůstal skromným, milým a rytířským bojovníkem, jakým vždy byl. Roku 1865 byl jmenován doktorem h.c. vratislavské univerzity. V r. 1870 vyhrál první mezinárodní turnaj konaný v Německu, vyhrát dokázal i kongresový turnaj v Lipsku 1871, získal 3. cenu ve Vídni 1873. Ještě v Lipsku 1877 dokázal získat druhé místo na kongresu, pořádaném k jeho oslavě.
Adolf Anderssen byl posledním a největším představitelem evropského šachového romantismu. S ním romantismus skončil, aby ustoupil stylu jinému, jehož hlavním představitelem se pomalu, ale jistě stával pražský rodák Wilhelm Steinitz…