Týden obyčejného šachisty

V nástěnném rodinném kalendáři tento den ani nemám zaškrtnutý! Neděle 3.února 2019, 7.kolo 1.České ligy, skupina západ, zápas Hradec Králové-QCC České Budějovice. Už řadu dnů, možná týdnů „melduju“, že jsou pololetní prázdiny a že máme zaplacen lyžařský rodinný víkend na Šumavě. Co čert nechtěl, prázdniny mají kupodivu i u Vybíralů, Tupých, Nídlů (jde o spoluhráče) a já nevím kde všude ještě. Ke všemu omarodí Franta Bostl. Situace je kritická, začínám vést domácí bilaterální jednání (paralelně se tak děje u Zdeňka Vybírala).

Jakožto zkušený obchodník mající za sebou “miliony” školení prodejních technik je mi jasné, že má-li mít jednání úspěch,musí být splněna řada podmínek. Říci “miláčku, v neděli musím odjet z dovolené, protože hrajeme důležitý zápas”, se rovná “politické sebevraždě“.

Vybírám vhodný okamžik: pondělí 28.února

Rozhovor manžel (M)-manželka (MŽ) …

M: “Volala Eliška”. (Nutná obecná nic neříkající věta)

MŽ: “Která?” (Trošku podezřívavě, ale účel je splněn, získávám pozornost)

M: ”Mno Richtrová, přece”. (v zásobě mám ještě “velmistryně”, kdyby jako pořád nebylo jasno”)

MŽ: “No a co?” (Žádný prodejní rozhovor nejde samo sebou,že?”)

M: “Říká, že někteří hráči musí hrát v Německu a další jsou nemocní. Je to ale smůůůla”.

MŽ: “Čili chceš říct, že bys jako v neděli odjel hrát? S autem ale ROZHODNĚ nepočítej!” (Zkušený obchodník a navíc matematik, logik tam okamžitě slyší de facto rezignaci prostistrany a souhlas s účastí v zápase!!! S tim autem je mi to ovšem divné, pááč máme služební dvě, tak proč by měl být problém!? To ovšem teď nemá smysl řešit).

Dále následuje několik všeobecných vět a vše je zakončeno “dělej, jak myslíš…” 😂😂😂 (svobodný nezkušený mladík by zajásal, že je vyhráno, zkušený muž ví, že jde o gong končící první kolo, přičemž výsledkem je slibná remíza).

Středa ráno. Před odjezdem na dvoudenní meeting žena zničehonic. “Tak Dita to auto nebude potřebovat půjčit, tak můžeme jet dvěma.” (Asi bylo něco předdomluveno, o čem já nevím. Každopádně další velký náznak, že se zápasem je už de facto počítáno).

Středa večer. Tlačí nás už čas … (manželka  má dvoudenní meeting, čili jde o telefonický prodejní rozhovor). Potřebuji už nutně potvrdit účast a také auto …

MŽ:“Ahoj miláčku, jak to doma jde?”

M: “Jak by, vše v nejlepším pořádku (maně se mi vybavuje Těrazkyho … po dobu mojej služby sa nič vážneho něstalo…), připravuji nám večeři, děláme úkoly a večer dáme další díl “Dva roky prázdnin”! (vše je mimochodem pravda).

MŽ: “Tak to je super, u nás meeting trošku hektickej, mám Vás ráda a posílám pusinky” (Bohužel přeslechnu to “trošku hektickej”, respektive slyším, ale nedoceňuji).

M: “Jooooo, eště volala Eliška” (Mea culpa, mea grandissima culpa!!! 😎)

MŽ: “Kterááá?”. (Dnes to zní trochu nervózně)

M: ”Richtrová, přece. Franta, co měl jet autem a hrát, je v nemocnici na kapačkách, stoprocentně nemůže hrát”.

MŽ: “To je mi u prdele!!!” (Nyní zřetelně slyším námitku, že “meeting byl dnes trochu hektický”)

Ajajajjajaj …. Ani v “milonech” hodin prodejních školení jsme takovou repliku nebrali 😀. Není čas na “med kolem úst”.

M:  “Ženo (nyní nikoliv miláčku, to se nehodí) budu muset hrát!”.

MŽ: “Stejně si chtěl hrát, že?” … atd, atd.

Hovor končí nakonec jakousi horší remízou. Pomyslím si, “chlapče, jak si starej, tak si blbej”.

Ve čtvrtek však už je vše v pořádku, já mohu potvrdit Elišce účast a dny na horách si užíváme. Blíží se neděle a nic nenasvědčuje následujícím událostem (resp. Ex post se dozvídám, že v rádiu „meldovali“, že bude kalamita, ale my jsme žádné sdělovací prostředky nepouštěli).

Jednání tedy byla velmi náročná, ale končí úspěchem. Tedy ve smyslu, že kapitánce WGM Elišce Richtrové oba (I Zdeněk prý vyšel z jednání suchý z vody 😊) kýveme na účast v tomto (jak předpokládáme) velmi důležitém zápase.

Neděle, 3.února. Den zápasu

Pro zajímavost plán logisticky zajímavého cestování. Nebyl důvod si myslet, že by vše nemělo klapnout.

• GM Lechtýnský pojede vlakem a v Hradci počká v kavárně,kde ho vyzvedne jeden z řidičů
• FM Michal Novotný už bude v sobotu v Pardubicích, takže dorazí též vlakem do Hradce, kde se sejde s GM Lechtýnským.Oba vyčkají příjezdu řidiče
• Zdeněk Vybíral pojede v půl šesté z Jihlavy (kde se nachází na prodlouženém rodinném výletě) busem do Prahy. Tam vystoupí na Florenci, přejde k domu GM Vokáče a počká na řidiče … v cca 8:45
• GM Vokáč vyčká, až dorazí řidič,sejde dolů po schodech a všichni vyrazí do Hradce Králové
• Milan Borkovec vyrazí brzo ráno (nakonec v 5:15) ze Sušice ( kde se nachází na rodinném prodlouženném lyžařském víkendu) do Prahy, v cca 8:45 nabere GM Vokáče a Zdeňka Vybírala. Společně vyrazí do Hradce, kde po cestě vyzvednou oba vlakové cestující.
• WGM Eliška Richtrová vyrazí v cca 7:00 z Českých Budějovic, nabere FM Honzu Miesbauera a ve Vitíně Matyáše Zemana. Společně dojedou do Hradce Králové.

Skvělý, přímo famózní plán…. Tedy ještě v sobotu navečer platil za skvělý.

A nyní realita nedělního dne.

Ve 4:45 ráno mi manželka šeptá do ucha: “Miláčku vstávej, zvoní Ti budík”. Ještě se mi nechce, naznačuji takové ty “ranní tendnce” 😉. Jsou sice jemně, ale přesto odbyty: ”Mám za to, že dnes máte TEN strašné důležitý zápas, jak jsi celý týden říkal, není-liž pravda?” (V průběhu cesty blahořečím manželce, že byla jako vždy prozíravá. Těch eventuelních 5-10 minut 😉 by mě zahnalo do pěkné časové tísně 🙃. )

5:15 Startuji auto, divím se, co je všude najednou  sněhu a vyrážím vstříc nedělnímu dobrodružství. Můj osobní plán je následující. Sušice – Tábor, tam vyhodit lyže a bágl s věcmi (žena s dětma si nechala na neděli jen to nejnutnější). Krátká snídaně, frrr do Prahy nabrat dva naše borce a hurá do Hradce.

Už po pár kilometrech zjišťuji, že celkový plán se hroutí.Jedu průměrnou rychlostí 40-45 km v hodině, tma jako v pytli, do předního skla “buší” sníh, silnice neprohrnuta, mám problém se na ní držet. Koncentrace je maximální, probleskne mi hlavou, že to je zřejmě ona koncentrace, o které mluví ve svých videích GM Cvek.

Po několika kilometrech přijedu k místu,kde jsou dva hasičské vozy, policejní vůz a dvě sanitky. Nikde  však nevidím bouračku. Teprve když velmi opatrné projíždím kolem nich, vidím vedle silnice něco jako rokli a dole jakési auto. Hasiči s čelovkami se opatrně spouštějí po srázu dolů. Rád bych se mýlil, ale tuším, že člověk (či lidé) v autě už možná nežijí. Ten sráz je hodně hluboký. Nevím proč, ale přemýšlím o někom,kdo třeba teď doma čeká a těší se, až se ten někdo z auta vrátí domů. Možná čeká marně …

Začínám si přIpadat jako v nějaké fantasmagorické počítačové hře. Vidím tak 30-50 m před sebe (a to kdo ví jestli), snažím se držet vyjetých kolejí od předchozích řidičů. V pondělí to vyprávím jedné kolegyni a na poznámku o pc hře mi trefně odpovídá: “Akorát si neměl tři životy, že?”. Ano neměl, jako je neměl ani ten řidič s autem v oné rokli.

Následuje kvízová otázka (po shlédnutí následujícího videa):

80449DCF-EFB6-4DA9-8F2C-6D9BC3EE7308

1. Jde o ukázku z pc hry “Rallye Monte Carlo”.
2. Jde o syrový horor “Šílený řidič”.
3. Jde o cestu na ligový zápas do HK (zhruba 1 hodina jízdy)

Zaplaším chmurné představy a jedu dál. Zastavuji ve Strakonicích u OMW. Kupuji kávičku a snídani a měním plán. Domů rozhodně nejedu, zamířím si to rovnou na Prahu. Wase mi ukazuje dojezd do Prahy v cca 7:30. To je ok, mám tam být cca 8:30-8:45. To bude hračka …

Pokračuji dál.

Opět se cítím jak v počítačové hře. Zničehonic se mi naprosto přesné vybavuje následující píseň i s melodií.

Vyrostla štíhlá jedlička tam mezi modříny

Zelená byla celičká od jara do zimy

Zelená byla celičká od jara do zimy.

Na podzim vítr zazpíval spi jedličko jen spi

A Mrazík ji sněhem přikrýval

Pozor jen nezmrzni!

Pozor jen nezmrzni! 😎😎😎

Dokonce jsem si ji někokrát pobrukoval. Když jsem se konečně přistihl, co si prozpěvuji, zasmál jsem se a pomyslel: ”Chlapče, chlapče, Ty jsi fakt pako! Zpívat si mrazíka!“

Jedu dál a ze dvou indicií usuzuji, že jsem patrně na dálnici. Proti mně se pomalu sunou kamiony a rychlost na tachometru se zvýšila z 45km/h na cca 55-60 km/h…

Jsem rád, že doháním jakési vozidlo a používám jeho zadní světla jako vodiče. Po nějaké době mi bleskne hlavou, že kdyby to byl čistě náhodou čerstvý sebevrah a rozhodl se sjet třeba z mostu, že bych ho poslušně následoval 🤭. Naštestí šlo o spořádaného spoluobčana, páč z cesty nesjel ani jednou.

Cca 7:15, volá Eliška. “Ahoj Milane, chtěla bych Ti doporučit, abys vyrazil o něco dřív. My jedem z Budějc a cesta je hrozná.” Se smíchem odpovídám, že jsem už jel o něco dřív, že už jsem dvě hodiny na cestě 😎. Jak byl zpočátku dojezd v cca 7:30, nyní se začíná povážlivě blížit určenému dojezdovému času.

Nevím proč, ale přemýšlím, jak se cítil wermacht před Moskvou v zimě roku 1941. Chvilku si připadám stejně, ale rychle se zastydím. Mám topení zapnuté na 21,5 stupně, vedle voní kávička s croissantem a pro případ obklíčení mám v kaslíku margotku. V duchu se omluvím maršálu Žukovovi a polnímu maršálu von Bockovi (za všechny vojáky) a pokračuju v cestě.

Ještě se mi pro nic za nic vybaví píseň “ Podmoskovnyje večera” (Večery pod Moskvou). Rvali to do nás hokejistů :-))) na základce …Fakt nevím, kde bere mozek tyto “reminiscence”, ale celé tohle ráno mi přijde značně fantasmagorické.

Situace se rapidně zlepšuje, už je aspoň vidět na cca 100m !?!? Nebo už víc? Viz. video … F1EC1475-5A3F-4A8B-B348-C1037B9BD1A5

Ke všemu mi cinkne upozornění, že bude třeba doplnit naftu. Kontroluju palubní pocitač, dojezd cca 90 km. To je ok. Za chvilku vidím pumpu, dostávám chuť na kávu č.2. Zastavuji, kupuji kávu, pokračuji. Za dalších cca 10km znovu pípnutí, že opravdu bude třeba doplnit naftu. Jsem fakt zřejmě pako, hlavně, že jsem si koupil kafe, na na naftu jsem ani nevzdechl.

V 9:30 přesně parkuju před domem GM Vokáče. Za chvíli přichází Zdeněk i Marek a my konečnê vyrážíme směr Hradec. Kupodivu autobus z Jihlavy se Zdeňkem na palubě neměl jediný zádrhel a byl v Praze prakticky na čas! Zdeněk poznamenává, že řidič to valil jako šílenec, že myslel, že je někde převrhne.

Na výjezdu z Prahy beru konečně “Fuel” a pak už nám skoro nic nestojí v cestě, kromě počasí 😳. Teprve někde na půl cesty mezi Prahou a Hradcem se vše uklidňuje jako mávnutím kouzelným proutkem, až si děláme legraci, že nám domácí nebudou věřit.

Před sportovní halou parkuju zhruba v 10:45. Eliška s Honzou a Matyášem přijíždí v cca 11:15. Zápas tak může konečně začít…

Těsně před zahájením zápasu GM “Voko” pokuřuje před sportovní halou, stojíme tam s ním s Michalem. Utrousím poznámku, že mým soupeřem bude jakýsi pan Šafařík. Na to Michal okamžitě reaguje: ”Tak bacha na něj, je to výbornej “šejdíř“ a taktik”, dopručuju na něj spíše klidně pozičně, vytvořit pokud možno nějakou tu slabinku a pak ždímat malé plus, to mu bude nejméně vyhovovat!” Pro upřesnění, tentokrát byla příprava vzhledm k výše naznačeným událostem (dovolená atd.) nulová. Naprosto!

Můj provizorní plán byl narychlo “ukut” podobně (i když jsem dynamický hráč), po 5,5 hodinách řízení s vytřeštěnýma očima nejsem právě nejčerstvější. Budu hrát klidně, tak abych nemusel moc počítat a pokud to půjde, snažit se držet mírné “+=“ … :-))))

Nyní uvidíte, jak jsem držel malé plus … Věta, která se mi v průběhu partie vybavila několikrát: ”Chlapče, chlapče, Ty seš faaaaakt debil” 🙃 Poznámky k partii budou mé cca bezprostřední dojmy v průběhu hry …

Milan Borkovec (2268, QCC ČB) – Jakub Šafařík (2169, TJ Slavia HK)

1. e4 c5!

Mnooo sicilka, ta příliš klidu nevěští. Co by tam tak mohlo být klidného, snad 2.c3!? Jenže to je tah, o kterém maximálně vím, že existuje (trošku přeháním 🙂 ). Jedem principiálně..

2.Jf3 d6
3.d4 cxd4
4.Jxd4 Jf6
5.Jc3 a6      

Ty voléééé, najdorf. Tam už vůbec moc klidu neužijeme … Co teď? Vždyť já hrával v mládí zásadně 6.Sg5, pak (když jsem vyrostl) jsem zkoušel třebas anglickej útok a teď „na starý kolena“ zase „blázním“ s 5.Sg5! Už tady dumám, esli třeba 5.Se2, nebo „Fischerovo“ 5.h3, či dokonce 5.g3. ALE! Za těch cca 30 let jsem se aspoň naučil, že šach je třeba hrát principiálně. Hrrr na ně! A také jsem letos hrál v prvním kole 2.ČL systém s 0-0-0, Sd3, Vhe1 a následnou obětí jezdce na d5 (úspěšně). Dnes jsem si říkal, žádná oběť jezdce nepřichází v úvahu, budu hrát klidně, čili systém s g2-g4 …

5.Sg5 e6
7.f4    

Trochu nervózně čekám, co přijde. Soupeř po partii tvrdil, že občas hrává „otráveného“ pěšce 7…Db6 a Dxb2, ale že dnes neměl na divočiny chuť :-)))

7. … Se7
8. Df3 h6!

Vykřičníky jsou samozřejmě za psychologický účinek na mojí maličkost. A dop…ele, von chce snad hrát Goteborskou variantu!!! Jako hráč najdorfa jsem samozřejmě „seznámen“ s touto divokou variantou, ale tím způsobem, že jsem se na to kdysi „trošku“ díval a přehrál si instruktivní partie atd. Ale nikdy, opravdu NIKDY v životě to na mne nikdo nehrál (a to ani v rapidu) !!! Co teď? Už tady dumám cca 10 minut. Nechci do toho lézt, je tu samozřejmě možnost, že po 9.Sh4 „zahne“ Dc7 a bude tu „něco normálního“. Jenže tuším, že přijde stoprocentně g7-g5! Zkoumám pokračování 9.Sxf6?! Sxf6 10.0-0-0 Db6 (ci Dc7) 11.Jb3 a nelíbí se mi to. Pozice je možná rovná, ale zbytečně jsem odevzdal dvojku střelců (a kdo mě zná,ví, že mám dva střelce sakra rád) a nic za to.

9.Sh4 g5

No, co jsem říkal? Vybavuju si známou historku. Připomenu. Na mezipásmovém turnaji v Goteborgu (1955) ve 14.kole na sebe narazili (kromě jiných) tito hráči: Keres-Najdorf, Geller-Panno, Spasskij-Pilnik. Tedy jakýsi minizápas SSSR-Argentina. Argentinci si tehdy připravili na Sověty právě tuto ostrou variantu a věřili ve své analýzy…

10.fxg5 Jfd7

Nedá se nic dělat, jsme TAM! Probleskla mi hlavou hrozná myšlenka. Věřím, že pozici zvládnu, kdysi jsem to rozebíral, motivy (aspoň ty hlavní) bych měl znát, ale jestli tam našli v poslední době něco novýho, vo tom já nic nevím. Takže esli to prohraju, tak už slyším kolegy … „proč lezeš do takovejch variant, když si NIC nepamatuješ“ ? (Objevuje se věta z úvodu, čili něco o tom debilovi :-)) Teď už se tomu nevyhnu, tak snad si na něco vzpomenu, tak blbej ještě nejsem … se utěšuju.

Teď vím, co má přijít, ale zase se nějaký čas zdráhám. Vím, že pak už nebude cesty zpět, prostě bílý pálí (i když správně) mosty a řítí se vpřed. Dumám o „zklidnění“ (dá-li se o tom v takové pozici vůbec mluvit) např. 11. 0-0-0 Je5 12. De2 (f2) hxg5 (nebo i treba Sxg5+!?) 13. Sg3 Jbd7 ci tak nejak. Říkam si však, že jakmile černý posadí na e5 takovýho koně, že s tim pak nehnu. Nene, opět je třeba hrat principiálně …

11. Jxe6!

„Vynálezce“ tahu 11.Jxe6!  Jefim Geller. Jeho „obětí“ byl v Goteborgu Oscar Panno …

Opět malinko historie. V „trojzápase“ našel tento tah jako první Jefim Geller. Keres a Spasskij byli o něco pozadu, s radostí se však přiučili u kolegy a tak se tah objevil na všech třech šachovnicích … Druhou možností je 11.Dh5!?, což po partii doporučoval GM Marek Vokáč s tím, že je to méně forsírované. Ex post jsem se doma v knize GM Negiho „The Sicilian“ přiučil, že dle „posledního“ stavu věcí se tyto mají … 11.Dh5!? vede k nejasné hře, kdežto 11.Jxe6! k iniciativě bílého (samozřejmě to ale musí hrát dlouho úplně přesně dle Negiho, čili 14.e5!? a pak drží malé plus :-))) ). Čili pro nás amatéry je to stejně na pendrek, pááč tomu tak nerozumíme 🙂

11. … fxe6
12.Dh5+ Kf8

A teď čumím do pozice cca 12 minut, i když vím, co musí přijít. Jenže stále ještě hledám bláhově „zklidnění“ situace, abych dle plánu nemusel moc počítat :-))). Kolem partie začínají kroužit „supi“, tu GM „Voko“, tu GM lechtýnský a i pár domácích borců a zkoumavě si prohlížejí situaci a mě a jistě se snaží proniknout skrz zbytečky vlasů do hlavy, vím-li, či nevím-li :-).

13.Sb5!

13.Sb5!! (tehdejší znaménko) našel jako první Paul Keres v partii s Najdorfem

Vím. Klíčový a dnes zřejmě (o ničem novém nevím) samozřejmý tah. Historka z Goteborgu dále říká, že tah našel jako první pro změnu Paul Keres (tehdy se psalo Sb5!!) a Boris a Jefim s radostí zopakovali :-).

13. … Vh7!

Jediný obranný tah 13 … Vh7! nalezl v analýze Bobby Fischer a předvedl ho Gligoričovi. ten se ale nepoložil a tak partie skončila remízou …

Soupeř ví samozřejmě také, na rozdíl ode mne hraje a tempo. Pokračujeme-li v historii, tak Oscar Panno proti Gellerovi zahrál 13. …Je5? a příliš dlouho nevydržel. Pilnik a Najdorf zareagovali o něco lépe 13. …Kg7?!, ovšem se stejným výsledkem. Jediný tah v této ostré pozici pak našel sám Robert Fischer a vyrukoval s ním v partii s Gligoričem (remíza),v roce 1958.

Boris Spasskij byl další, který bleskurychle využil Keresova „vynálezu“ (13.Sb5!) a deklasoval Pilnika …

14.0-0+

Naprosto přirozený tah, zvláště když jste touto variantou překvapeni a lovíte v paměti dávné analýzy (či spíše motivy z přehrávaných partií). Tah 14. e5!?, který rozebírá Negi a který vede k výše zmíněné iniciativě, se mi v hlavě mihl, ale prakticky jsem ho vůbec neřešil. Pouštět se do něčeho takového bez znalostí se rovná sebevraždě. Dle Negiho po 0-0+ bílý nemá víc než remízu …!? Při partii mě napadl mě ještě tah 14. Dg6 (což, jak jsem zjistil, hrál Gligorič), ale nakonec jsem zahrál přirozeně a „logicky“ nabízející se 0-0+ …

Gligorič-Fischer, Portoroz 1958, 14.Dg6, 1/2-1/2 (32)

14. … Kg8
15. g6 Vg7

15. … Sxh4? je špatné,bílý prostě vyhraje.

16. Vf7 Sxh4
17.Dxh6

Mám „pryč“ cca 60 minut, soupeř stále blicá. V průběhu přemýšlení jsem si vybavil tah 17. … Df6?!, ale v propočtu se mi zdálo, že budu stát lépe!? Byl jsem tedy zvědav, co přijde. Nemusel jsem čekat dlouho, přišlo (aspoň pro mne) šokující …

17. … Vxf7!

To se přiznám, že jsem prakticky nepočítal s tím, že takový holý král prostě MUSÍ dostat mat! 🙂 Když se na to ale podíváme objektivně, bílý už má dvě figurky méně a bude útočit de facto jen dáma, takže není zřejmě důvod, proč by černý král měl dostat mat.

18. gxf7+ Kxf7

Hledal jsem, hledal a nenašel nic, tedy kromě remízy věčným šachem. Tak jsem dal „zkušební“ šach a šel za Eliškou s oznámením, že „zatím“ tam nic nevidím a esli mohu dát případně remis. Eliška (kapitánka) odpovídá, že remíza je vždy lepší než prohra, takže jo :-).

19.Dh7+

V této chvíli došlo k zřejmě k nejzajímavější zápletce partie. Soupeř nyní dumal cca 20 minut (po parti jsme se spolu v pohodě bavili, byl vykolejen určitým šumem ohledně domnělého razení. To jsme si pak mezi sebou vysvětlili). V této chvíli tedy dumal, zda jít Ke8 nebo Kf8. Říkal, že si nemohl vzpomenout, uvědomit, který ústup je správně. (To znám též.).Já jsem viděl remízu v obou případech, ale cítil jsem, že Kf8 MUSÍ být prostě špatně! Jenže jsem v pozici neviděl nic konkrétního, respektive mi varianty vycházely jako značně nejasné … Přišlo …

19. … Kf8? s nabídkou remízy. Remíza 1/2 – 1/2

Měl jsem cca 25 minut do konce a věnoval 10 minut pro nalezení něčeho hmatatelného. Soustředil jsem se pouze na 20.Vf1+ Sf6 (jediné!) 21.Sxd7 a e5 nebo hned 21.e5. Všechno se mi motalo, všechny varianty končily (pro mne) velmi nejasně. Nakonec jsem „skoro ve stavu grogy“ přijal nabídnutou remízu. Následná analýza za účasti nás obou, GM Vokáče, FM Roška a dalších neučinila nikoho moudrým. V podstatě jsme se zaměřili na výše zmíněnou variantu s kombinací tahů e5 příp. Sxd7 a e5 … Doma jsem zjistil, že např. partie IM Vykouk – GM Michalík skončila naprosto stejně jako naše a ještě řada dalších. Teprve když jsem kontroloval pozici úplně na závěr stockfishem, jsem šokován hleděl na hodnocení +3.06 pro bílého !!!!?!?

Dejte si na budík cca 10 minut a hledejte … Najdete velmistrovský tah GM Jansy?

„Was ist das? “ Dívám se ještě do megabaáze na další partie (je jich tam 14!) a narážím na partii GM Jansa – Fichtl z roku 1962! A přichází šok největší a závěrečný! Vytvořil jsem plagiát, měl bych vrátit diplom :-))). GM Jansa (klobouk dolů) našel v pozici 20.Vf1+ Sf6 a nyní tzv. tah dozadu 21. Se2!! a krásně zvítězil! Černý má dvě figurky navíc, tah k dobru a stejně je nahranej … Zkoušel jsem to analyzovat je to prostě tak …

Na závěr pravdivou větu WGM Elišky Richtrové, když jsme v týdnu byli na obědě s ní a Zdeňkem Vybíralem a já „brblal“, že jsem tu výhru nenašel a že jsme mohli vyhrát atd. (znáte to, takové ty kecy, co by bylo kdyby …). Eliška se pousmála, pokývala hlavou a pravila: „Jóoo, Se2!! byl těžkej, hodně těžkej tah. Ten tah byl velmistrovskej, s tím nenaděláš nic„… 🙂

Jako vždy měla pravdu …

A na závěr si můžete přehrát partii velmistra Jansy. je v ní skryta i ta moje a ještě cca 15 dalších :-)))

Pěkný víkend a kdo hraje, tak ať se daří!!!
Milan Borkovec