Kdysi jeden pán prohlásil: „Odborné hladisko je vždy rozhodujúce!“ Ano, byl to major Terazky a šlo o dnes již kultovní film Černí baroni. Dnes máme 21.století, století digitalizace, počítačů a umělé inteligence. Všude kam se podíváš, se „cpe železný mozek“.
V šachu je to zvláště patrné. Porovnáme-li partii dvou korespondenčních šachistů s tou samou partií těch samých hráčů naživo, uvidíme něco na způsob „nebe a dudy“. Prakticky každá korespondenční partie je brilantní ukázkou přesnosti, filigránské techniky a naprosto přesného propočtu. Praktická partie je … všechno ostatní, jen ne výše popsané. V drtivé většině …
Přesto (nebo právě proto) drtivá většina šachistů dává přednost živé hře. A v ní je rozhodující … lidský faktor. V první řadě šachová síla, samozřejmě. Do hry však vstupují (na rozdíl od chladných pc mozků) psychologické „triky“, od dětských po ty sofistikované, dále (zvláště s krátícím se časem na přemýšlení) emoce. V tom je krása šachu. Tisíckrát můžete po partii dokazovat svoji kolosální strategickou převahu, ale pokud přehlédnete jednotahový mat, ve vaší kolonce se objeví kulaťoučká nula. Nemusím jistě toto téma sáhodlouze rozvíjet, každý šachista ho dobře zná.
Právě skončený Svatováclavský turnaj nabídl přehršel těchto zajímavých momentů, ze kterých přímo čiší nadšení, radost, zklamání, rozčilení, údiv, překvapení, šok a já nevím co ještě. Čili parafrázujme majora Terazkyho … „lidský faktor je rozhodujúcí“. Pojďme se podívat společně na momenty, které mě jako diváka zaujaly a které (zpětně analyzováno s chladnou hlavou) emočně ovlivnily i mně. A to jsem byl opravdu POUZE nezaujatý divák. Jaké emoce tedy musely cloumat se samotnými hráči!
Při mých návštěvách Svatováclavského turnaje jsme vyposlechl i takový nevinný rozhovor (během partie!) dvou soupeřů, řídícími se známým heslem šachistů … „Gens una sumus“ (Jsme jedna rodina). Dva hráči, jedna partie, někdy uprostřed turnaje … Bílý stojí neustále na výhru, je bohovorně klidný. Černý si „sem tam“ něco zabrumlá pod fousy. Bílý to s klidem gentlenama přehlíží. Pozice se „šmodrchá“, bílý je neustále v klidu. „Zničehonic“ přehlíží odtažný šach. Černý tah doplní slovním … „ŠACH!!!“. Bílý nyní též poruší ono posvátné ticho během partie. „Proč mi to říkáte? Přece vidím, že je to šache, neeee?“ …
Za chvíli stojí úplně na prohru. Černý si opět cosi zabrumlá. Bílý opět ruší až nábožné ticho. „Heleee, vy si pořád něco brumláte, to není sportovní! Hlavně máte být zticha, toto je soutěžní partie“. Černý se zhoupne v židli, nervózně zatěká pohledem a za chvíli cosi „žblebtne“.
Bílý vše ukončí medovým hlasem: “ Tak hele, upozorňuju Tě, že jsem vostrej hoch. Takžeeee. Ještě jednou si něco zabrumláš a rozbiju Ti držku!“.
Nemusím jistě dodávat, že černý tak nějak do konce partie ztichl …
V tomto článku se Vás pokusím navnadit … Nemusím jistě připomínat, aby jste při řešení nechali enginy na pokoji … :-)))
1) Straka Zdeněk 1768 – Bartoš Alois 1958 , 5.kolo, ČNT
První pozice je z „derby“ dvou táborských hráčů. Nutno říci, že bílému se zahájení pranic nevydařilo, Lojza Zdeňkovi prostě odchytil jezdce a stál na výhru. Bílý se však nevzdával a sázel na psychologický efekt dvou spojených volných pěšců. Bílý měl cca 11-12 minut času, kdežto černému se postupně začal „zvedat prapor“ (cca 3-4 min). Napětí bylo hmatatelné …
Hráli by jste za černého
a) 1 … Dxb2
b) 1 … Jd7
c) 1 … c3
2) Straka Zdeněk 1768 – Bartoš Alois 1958, ČNT
Jsme stále u stejné partie, pozice přešla do koncovky. Černý na tahu …
a) prohraje, ať hraje cokoliv
b) je třeba pospíchat do dámy tahem 1 … b4 s remízou
c) černý musí zablokovat volného pěšce 1 … Ke7. Jen tak dosáhne remízy.
3) Bartoš Alois 1958 – Mičulka Petr 2034, 4.kolo, BNT
Bílý na tahu. Tentokrát bez nabídek. Co by jste hráli za bílého?
4) Sedlák Luděk 1921 – Procházka Pavel 1680, 5.kolo, BNT
Bílý dvakrát odmítl Spielmacherovi remízu. Má pravdu, nemá pravdu ?
a) bílý pěšec je volný, čili musí „mazat“. 1. d6 je správný tah, bílý vyhraje
b) tah pěšcem nikam nevede, bílý zaharje 1. Vc8, aby pohrozil šachem Vf8+ atd …
c) ani jedno! Bílý musí hrát úplně jinak …
Vraťme se nyní o týden nazpět. Milan Borkovec se zúčastnil MČR družstev v Pardubicích. Nastoupil v dresu QCC ČB. Týmová mise dopadla úspěšně, 8.místo z 53 týmů. O napínavé momenty nouze také nebyla. Pár ukázek …
5) Borkovec Milan 2215 – Hanák Tomáš 1939, 1.kolo, ČNT
Poslední tah bílého byl 24. De4. Jde …
a) o dětskou léčku, na kterou černý neskočil
b) jde o přehlédnutí. Černý mohl zahrát 24. … Dxg5! 25. Jxg5 Jxe4 26. Jxe4 a stát naprosto skvěle s „dlouhým“ střelcem proti „krátkému“ koni.
6) Borkovec Milan 2215 – Sýkora Marek 2185, 3.kolo, ČNT
Černému visí dáma. jak vlastně pozice stojí ??? A hráli by jste …
a) 22. … Df6
b) 22. … Df8
c) 22. … Vxd1+ 23. Dxd1 De8
d) 22. … De8
7) Vltavsky Vladimír 2189 – Borkovec Milan 2215, 6.kolo, ČNT
V pozici diagramu zahrál bílý tah 19. Df2 a nabídl remízu. Černý ji přijal …
a) jde o správné rozhodnutí, v pozici není o co hrát
b) pozice je velmi živá, ovšem také velmi nejasná, řekněme zhruba v rovnováze
c) černý měl rozhodně pokračovat dál! Stojí pěkně … v tom případě měl hrát jak?
Tak vážení čtenáři, myslím, že máte o čem přemýšlet. Příšte se podíváme, co a jak se stalo, případně co a jak se mělo stát … a jaképak emoce s příklady souvisely …
Mějte se fajn
Milan Borkovec