Díl druhý – František a Karel, jihočeští světoběžníci

Druhý díl „Jihočeského šachového pokladu“ bude výjimečný a se smutným podtextem. V pilotním dílu psaném o vánocích jsem říkal, že celý seriál bude založen v drtivé většině na získaných materiálech od pana Chalupy z Kaplice. O Františkovi (Frankovi) Korostenském tam není ani slovo. O Karlu Hůrském jakbysmet. Logicky. Slunili se tou dobou v Jihoafrické republice.

Přesto si myslím, že si zaslouží „svůj“ díl. Měli (či mají) natolik zajímavý osud, že je plně namístě se jejich „životním kličkám“ věnovat. Vážení šachoví přátelé, hrdinou dnešního druhého dílu bude pan František (Frank) Korostenski a pan Karel Hůrský.

Řadu věcí se vážený čtenář dověděl už z nekrologu, který je na našem webu uveden, pro informaci vyjde o Františkovi dvoudílný článek i v našem celostátním časopisu – v Československém šachu.

Na úvod bych chtěl zmínit ještě jednu důležitou motivaci. V průběhu přemýšlení o tom, jak a co vlastně napsat a v průběhu získávání informací jsem měl tu čest potkat (zatím formou mailové korespondence) několik zajímavých šachistů, mezi nimi pana Václava Rončáka (Blanský les – Chvalšiny), přes kterého jsem se seznámil s panem Karlem Hůrským. Ten mi poskytl neocenitelné informace i proto jsem se rozhodl osudy obou mužů spojit.

Pan Karel Hůrský pochází od Strakonic, narodil se roku 1948. (https://ratings.fide.com/profile/3201120). S Františkem byli celoživotní kamarádi, znali se prakticky od dětství, Karel emigroval cca rok po Františkovi. Momentálně žije v Austrálii v Sydney. Velké poděkování, Karle!

Mimochodem osud (životní i šachový) obou těchto chlapců a později mužů se neustále proplétal. K tomu se dostaneme …

Celoživotní přátelé na špacíru …

A teď už se pojďme pohroužit do těch dávných dob a zmapovat osud Františka (Franka) a Karla co nejpodrobněji …

František se narodil 26.března 1949. K jeho období před emigrací jsem napsal, že toho mnoho nesehrál.

Toto byl „důkaz“ těch „pár“ partií před rokem 1968 …

Záleží na úhlu pohledu. Pokud bychom se na to dívali z pohledu jeho celoživotní kariéry, pak ano, jinak byl už od mládí velmi aktivní.

Poprvé jsem na Františka „narazil“ v roce 1962, kdy do českých Budějovic přijíždí mistr Karel Opočenský (zvaný Opo), aby zde sehrál simultánku. Opo sehrál partii ve svém stylu, čili tak trochu bohémsky, tak trochu lajdácky a první vítězství bylo na světě.

Dalším průvodcem nám bude skvělá kronika táborského šachu od pana Josefa Heřmánka, která velmi podrobně mapuje šachové události Jihočeského regionu. Budeme si všímat především Františka, ale „po očku“ budeme sledovat i kamaráda Karla Hůrského.

Rok 1962

Kromě výše zmíněné simultánky se František zapojuje do krajských dorosteneckých soutěží. V přeboru konaném v Českých Budějovicích obsadil 6.místo z osmi účastníků ziskem 2,5/7. Je mu 13 let.

Rok 1963

Opět KP dorostu, opět České Budějovice. Šachová síla zřejmě doznala „skoku“ a tak je tu dělení 1.-3. místa, ve finále pak zisk bronzové medaile.

Rok 1964

Zde už registrujeme oba kamarády. Zřejmě jako uragán vletěl mezi JČ dorostence Karel Hůrský, který ihned získal přebornický titul! František tentokrát neprorazil, ve finále skončil předposlední.

Zároveň oba dorostenci debutovali mezi muži. Krajský přebor mužů se v tomto roce konal v Blatné a mezi Jihočeskou elitou se mladíci neztratili. František obsadil 7.místo ziskem 7/13 a Karel 11.místo ziskem 5/13. Pro zajímavost, titul získal Vratislav Hora, pozdější známý trenér a velký propagátor šachu.

Z tabulky můžeme vyčíst, že mezi kamarády velmistrovské remízy neexistovaly, František ve vzájemném souboji zvítězil.

Rok 1965

V tomto roce se František dorosteneckého přeboru neúčastnil, titul získal nám dobře známý Pavel Pták z Písku, Karel Hůrský vybojoval bronz.

Zato kategorii mužů František nevynechal, obsadil opět 7.místo padesátiprocentním ziskem. Tentokrát se hrálo „u nás doma“, tedy v Táboře. Titul získal legendární Dr. Jiří Doležal.

KP mužů, B turnaj vyhrál Karel …

Rok 1966

František se dočkal!!! V přeboru dorostu, konaném pro změnu opět v Českých Budějovicích dělí 1.místo s jindřichohradeckým Pulkrabem, v užším zápase o titul pak svého soka poráží. Na Karla tentokrát zbyla bramborová medaile za čvrté místo.

Našel jsem první partii užšího zápasu o titul s dobovými komentáři. Mé poznámky jsou uvedeny zkratkou MB.

KP mužů protentokrát vynechal František, naopak se vyšvihl Karel, který v pěkné konkurenci vybojoval skvělé 5.místo!

Přeborníkem byl nám už známý mistr Paroulek ...

Rok 1967

František obhájil zlato! Ve Vimperku se sešla Jihočeská dorostenecká honorace a v konkurenci 13 hráčů jednoznačně vítězí František 11/12! Karel už „příliš vyrostl“, takže se nemohl zúčastnit ...

KP mužů se tentokrát obešel bez obou borců.

Rok 1968

Zde záznamy o obou, teď už dospělých mužích, končí. Je to logické. Za prvé vyrostli z dorostenecké obuvi, za druhé přišli „kamarádi“ z Eseseser a tak dětská a dorostenecká československá anabáze končí. Pro Františka ihned na podzim 1968, pro Karla o rok později …

Než se přesuneme do slunné Jihoafrické republiky, uvedu malou vsuvku a ocituji vzpomínání Karla Hůrského na Františka, tak jak mi ho napsal do mailu:

„Korostenski není české příjmení, rodina pocházela původně z Polska. František dokonce tvrdil, že má šlechtický původ, smáli jsme se tomu, ale byla to pravda. Někteří jeho příbuzní emigrovali do Švédska, tam si nechali udělat genealogii rodiny a „de“ skutečně dostali. Viděl jsem jeho rodinný erb, ale už si ho nepamatuji. Když byl Frank v Kanadě, „de“ před příjmením také dostal. Dokonce jeho kanadský pas byl vydán na „de Korostenski“! Ale nechtěl ho používat v Jižní Africe, tam totiž spousta příjmení začínala na „de“.

Šachové začátky – začal hrát šachy na základní škole, šachový kroužek vedl Dr.Doležal. Jak mi Franta říkal, ti dva se tak velmi dobře znali, že prakticky vždy věděli, jaké tahy udělají. Jejich partie často končily remízou.

Dospívání 1962-67 – Franta se brzy stal jedním z nejlepších dorostenců v kraji, hrál ostré šachy, znal spoustu gambitů.

Když mu bylo cca 15 let, zamotal se do činnosti uličního gangu, psal protikomunistická hesla na zdi a dělal jiné výtržnosti 🙂. Asi i kvůli tomu ho vyhodili ze střední ekonomické školy v Budějovicích, byl následně přijat do Vimperka, kde roku 1968 odmaturoval.

Mezi jeho zájmy v té době patřily (mimo šachu) poezie a literatura. Často jsme spolu četli Francouzské básníky 19tého i 20tého století. Nejradši měl dva – Guillaume Apollinaireho a Blaise Cendrarse. Z českých básníků měl rád Vladimíra Holana. Jeho báseň „Nepřátelům“ měl vždy u sebe a vzal si ji sebou, když emigroval.

Také měl zájem o filosofii, obdivoval Ladislava Klímu.

V této „horkokrevné“ době mládí dostal také zákaz závodní šachové činnosti na jeden rok, myslím za antisociální chování, myslím, že to bylo v roce 1966. (pozn. MB – spíše bych tipoval na rok 1965, protože v daný rok chyběl na KP dorostu!? Na druhé straně se v roce 1965 účastnil KP mužů a naopak chyběl v roce 1966. Tak nevím … ).

Byl také kritizován v šachové hlídce Jihočeské Pravdy panem Heřmánkem, že má „nevyrovnaný a komplexní charakter“, na což byl Franta velmi hrdý !!!

V roce 1967 vyhrál dorostenecký přebor a dostal se do finále republiky.“

Tolik vzpomínání na Františka Korostenského a Karla Hůrského. Tímto ukončíme dnešní díl, v příštím se nám už představí Frank Korostenski a Karel Hursky, oba na slunném africkém kontinentu...

S přáním pěkného dne
Milan Borkovec