Nedávno jsem zašel do kanceláře Sokola, abych nechal našemu A týmu potvrdit přihlášku do dalšího ročníku 2.České ligy. Paní v kanceláři zatím nebyla a tak jsem měl cca 5-10 minut času na „lelkování“. Vzal jsem tedy klíče od naší klubové knihovny, že se jako podívám, co je v ní nového. To je samozřejmě vtip. Sám jsem před pár lety udělal soupis všeho, co v knihovně máme a od té doby tam toho mnoho nového nepřibylo :-). Každopádně jak tak zírám do skříně, padl mi zrak na hřbet knihy se zajímavým názvem … „Rakovník – kniha šachová“.
Jak čtenář vidí, rok vydání nebyl zrovna veselý. Druhá světová válka byla v plném proudu, Adolf Hitler měl porobenou většinu Evropy, statečně se držela už jen stará dobrá Anglie, vpád do SSSR byl ještě daleko …
Inu, vytáhl jsem ji na denní světlo, oprášil a začal listovat. Okamžitě mě zaujaly dvě věci. První … kniha není čistě šachová, je rozdělena na dvě části. V první je řada kapitol věnovaná různým oblastem života v Rakovníku a na Rakovnicku, druhá část je věnována čistě hře šachové. Druhá věc … autor knihy, mistr „Opo“, neboli mezinárodní mistr Karel Opočenský. Četl jsem od něj už řadu knih a musím jednoznačně říci, že píše o šachu nádherně. Bylo rozhodnuto, knihu už jsem držel pevně v rukou a odnášel si jí po vyřízení ligové přihlášky domů.
Malá odbočka.
Neodpustím si přece jen malou poznámku k mistrovi. Opo se zúčastnil čtyř šachových olympiád a jeho hvězdný čas nastal v roce 1933 ve Folkestone, kde hrál český tým ve složení Salomon Flohr, Dr. Karel Treybal, Josef Rejfíř, Karel Skalička a samozřejmě také mistr Opočenský. Tým získal stříbrné medaile a mistr získal individuální zlatou medaili za famózní výkon +10 =3 -0 !!!
Kromě šachového titulu (IM) získal v roce 1951 i titul mezinárodního šachového rozhodčího. Rozhodoval pak zápasy o titul mistra světa roku 1951 a 1954 v Moskvě (Botvinnik – Bronštejn a Botvinnik – Smyslov), „pískal“ i slavný turnaj kandidátů v Curychu 1953 (vítěz Smyslov) a také např. šachovou olympiádu v Helsinkách roku 1952.
Pokud by někoho zajímal život a tvorba mistra Opočenského více do hloubky, doporučuji následující knihu …
Mimochodem, typické foto, mistr za šachovnicí s viržínkem 🙂
Zpět ke knize šachové. Zmiňoval jsem, že kniha je rozdělena do dvou částí, které spolu (tématicky) nijak nesouvisí.
První část knihy není z pera mistra Opočenského, každou kapitolou se zabýval jiný autor. Druhá část už je pak čistě v rukou Opočenského.
Zaujala mě např. kapitola o chmelařství a pivovarnictví. Ani ne tak z důvodu, že bych byl nějaký alkoholik, ale dobré pivko si vždy dám a rád ochutnávám všemožné druhy …
Jak vůbec tato kniha vznikla? Velmi pěkně to popisuje sám mistr Opo ve duhé části knihy.
Jak vidno, postup při vzniku knihy je de facto stále stejný. Nejdříve idea, poté skupina nadšenců, následně finanční zajištění (což většinou také musí být nadšenci) a teprve pak … přide na řadu spisovatel 🙂
Opět malá odbočka. V knize se píše, že kniha vznikla na počest tzv. sjezdu českých šachistů. Oč vlastně tehdy šlo? Následující text jsem si vypůjčil ze stránek wikipedie …
————————————————————-
Ústřední jednota českých šachistů (ÚJČŠ) byla jednotná organizace českých šachistů založená z iniciativy Václava Kautského 8. září roku 1905. Prvním starostou byl zvolen Antonín Kvíčala a jeho nástupcem se stal Bohumil Penížka.
Po vzniku samostatného Československa byla organizace 25. ledna roku 1919 přejmenována na Ústřední jednotu československých šachistů. Roku 1924 se ÚJČS stala zakládajícím členem FIDE.
ÚJČS pořádala sjezdy, turnaje o mistra Čech a Československa v šachu a udělovala až do roku 1952 tituly mistrů ÚJČŠ.
Nástupnické organizace
Roku 1953, když se změnila organizační struktura československého sportu, byla ÚJČS zrušena resp. přejmenována na šachovou sekci Státního výboru pro tělovýchovu. V lednu 1957 vznikla šachová sekce ČSTV a 7. září roku 1969 byl ustaven Šachový svaz ČSTV, který ve styku se zahraničím vystupoval do roku 1993 pod názvem Československý šachový svaz.
V rámci těchto sjezdů českých a posléze československých šachistů byla pořádána řada turnajů. Turnaje rakovnické jsou pak podrobně popsány ve druhé části knihy.
Pojďme na druhou, šachovou část knihy …
Jak vidno, sjezd se konal v krásných letních srpnových dnech. Jen ta doba nebyla radostná …
Jako vždy je k takové akci potřeba velmi mnoho lidí …
Ve druhé části se už mistr Opočenský v drtivé většině věnuje čistě šachu. Velmi podrobně sleduje, popisuje a analyzuje všechny partie Turnaje o přebor Protektorátu Čechy a Morava (kterého se sám účastnil), okrajově zmiňuje ten samý přebor žen, v závěru knihy pak popisuje Hlavní turnaj při XVI. sjezdu („O titul mistra Ú.J.Č.Š“).
Přeboru žen věnuje Opo … celou jednu stránku :-))) Dnes, v době genderové rovnosti by se jistě některé dámy mračily 🙂 Ovšem k mistrově omluvě třeba přičíst jednu důležitou věc … turnaje se účastnily … TŘI ženy!!!
Výhodou ženského turnaje bylo, že všechny účastnice získaly medaili … 🙂
Hlavní turnaj ÚJČŠ
Tomuto turnaji věnoval mistr Opočenský už 20 stránek, kromě stručného popisu analyzuje i několik nejdůležitějších partií tohoto turnaje.
Titul mistra ÚJČŠ si vybojoval s náskokem celého bodu Bedřich Thelen …
Ukázka z bojů a zároveň ukázka hezké a přehledné grafiky …
Národní mistrovský turnaj o přebor Čech a Moravy
Takže mistrem se tehdy stal mezinárodní mistr Jan Foltys. Než bych si zde vymýšlel jakési hodnocení, opět dám slovo mistru Opočenskému, který hezky shrnul výkony jednotlivých účastníků.
Autor má před každým kolem malou předmluvu, někdy komentující dané kolo, jindy popisující úplně jiný problém, či situaci. Velmi krásně popisuje před úvodním kolem celého turnaje způsob přípravy šachisty na takovou akci. Když jsem to volně převyprávěl Zdeňkovi Vybíralovi, zasmáli jsme se a zkonstatovali, že naše „příprava“ je někdy obdobná …
A jak se milý čtenáři-šachisto chystáš na turnaj Ty ???
Velmi vtipně je popsáno přerušení partie a následná analýza. Jsem generace, která ještě stihla tento způsob hry, kdy se po cca 5 hodinách partie přerušovaly, tah se tzv. zapečetil a dohrávka partie následovala buď na druhý den (turnaj) či odpoledne (liga či divize).
Takových a podobných úvah je v knize poměrně dost.
Jak už jsem psal, celý sjezd šachistů z Čech a Moravy probíhal za ponurých let německé okupace. Dovedu si představit, že řada hráčů neměla tzv. čistou hlavu, události té doby prostě nelze od turnaje oddělit. Jen tak pro zajímavost jsem se díval na osudy jednotlivých hráčů v tomto přeboru.
Nejtragičtější a nejsmutnější osud čekal Dr. Karla Treybala. Dr. Treybal byl cca rok po turnaji zatčen gestapem a pro údajné ilegální držení střelné zbraně popraven 2.října 1941.
Vítěz turnaje, šachový mistr Jan Foltys, též nemohl v době turnaje tušit, že jeho životní dráha nebude příliš dlouhá. Jan Foltys byl jeden z prvních českých šachových profesionálů, účastnil se třech šachových olympiád. Na pásmovém turnaji v Mariánských Lázních hrál skvěle, kvalifikoval se dokonce do mezipásmového turnaje ve Stockholmu 1952. Ovšem v Mariánských Lázních už hrál vážně nemocen (leukémie) a do Stockholmu již nejel. Zemřel 11.3.1952 ve věku pouhých 43 let.
František Zíta byl známý český mistr reprezentující Českou republiku na čtyřech šachových olympiádách. Titul IM získal v roce 1950, zemřel v roce 1977.
Velmi zajímavou osobností byl mistr Karel Hromádka. Původně studoval filozofii na pražské univerzitě, studia však přervala 1.světová válka. Narukoval, účastnil se bojů v Haliči, v armádě pak zůstal až do roku 1939, kdy byl po okupaci demobilizován. Dosáhl až na hodnost plukovníka. Zúčastnil se mimo jiné i pražského povstání v roce 1945. Zemřel náhle v roce 1956. Jedna věc je mi zvlášť sympatická. Je po něm pojmenováno zahájení, a to hromádkova indická obrana, častěji ovšem nazývaná benoni :-).
Jméno mistra Loumy není asi až tak známé. Možná nás ještě napadne kniha „Šachista začátečník“ autorů Zmatlík, Louma. Josef Louma byl však vynikající hráč, byl také jednatelem ÚJČŠ a předsedou její ediční komise. Byl i hlavním redaktorem časopisu Československý šach. Především byl ale šachovým diplomatem! Byl naším zástupcem ve FIDE a později i jejím místopředsedou (1951-54). Zemřel též poměrně mladý, v 57 letech v roce 1955.
Miroslav Katětov, další zajímavý účastník přeboru. Byl ruské národnosti, ale od svých 5 let žil v Československu. Byl profesorem matematiky, v letech 1952-53 byl děkanem matematicko-fyzikální fakulty a v letech 1953-57 byl rektorem Karlovy univerzity. V době přeboru byl „mladé ucho“, bylo ma 22 let. Dožil se sametové revoluce a zemřel v 77 letech v roce 1995!
Mistr Jiří Podgorný, znám např. svojí knihou „Králové šachového světa„. Narodil se v estonském Tallinu v roce 1912, v roce 1923 se s rodiči přestěhoval do Československa (btw ve stejném roce jako výše zmíněný Katětov!). Po smrti mistra Loumy se Podgorný stává šéfredaktorem časopisu Československý šach, jímž byl až do svého oschodu do důchodu v roce 1974. zemřel v Praze roku 1987.
Amos Pokorný, český legionář, voják a šachový mistr. Největších úspěchů dosahoval na přelomu 20.-30tých let. Na mistrovství Československa v roce 1933 dělil první místo se Salo Flohrem! Do následného zápasu o titul však kvůli úmrtí otce nenastoupil. Hrál na čtyřech šachových olympiádádch. Zemřel ve věku 59 let v roce 1949.
Josef Dobiáš, v době turnaje asi nejstarší účastník (54 let). Skončil sice poslední, ale nutno zdůraznit zmíněný věk a také to, že byl především skladatel šachových studií a jak poznamenává Opo, nepřistupoval ke hře příliš prakticky. Mimochodem se dožil 94 let!
O dvou hráčích se mi toho nepodařilo mnoho nalézt. Ing. Olexa, šachista Lokomotivy Brno, dodnes se koná v Brně Olexův memoriál. Mistr Ferdinand Krtička, prý velmi silný kladenský mistr. Nic moc dalšího jsem o něm nenašel …
Tož to je vážení přátelé dnes vše, pokud jsem někoho zaujal, není nic jednoduššího, než knihu zakoupit např. zde … https://www.chessbookshop.com/katalog.asp?find=1.
Pro členy našeho oddílu není zas nic jednoduššího, než šáhnout do naší knihovny (tedy poté, co knihu vrátím).
Pěkný den a týden
Milan Borkovec