Historie šachu 22

MALÉ KAPITOLY

Z VELKÉ HISTORIE ŠACHU

XXII. KAPITOLA

Jakoby v předtuše čehosi zlého hrála československá reprezentace jeden mezistátní zápas za druhým. Například V Holandsku (12,5:7,5), ve Velké Británii (12:8)a ve Francii (11:9). Remízou (10:10) pak skončil listopadový zápas s Jugoslávií v Záhřebu. V anglickém Birminghamu se hrál dokonce i zápas ČSR – Střední Anglie. Tohoto posledního zápasu využijeme k tomu, abychom navázali na další sled událostí a zároveň si představili jednoho z nejvýznačnějších členů našeho hnutí – Josefa Loumu(1898 – 1955).

Louma – Reilly (Birmingham, červen 1947)

dg58 2

pozice po 11. 0-0!? (remízovat věčným šachem mohl bílý po Dh3+, ale rozhodl se hrát i bez figury na výhru)

Partie k přehrání:

Josef Louma byl nejen vynikající hráč. V době, o níž mluvíme, byl také jednatelem ÚJČŠ a předsedou její ediční komise. Byl i hlavním redaktorem časopisu Československý šach. Byl i publicistou a vedl řadu šachových hlídek. S jeho jménem je spojena i kniha Šachista začátečník. Především ale byl šachovým diplomatem. Byl naším zástupcem ve FIDE a později. (1951 – 1954) i jejím místopředsedou. V srpnu 1947 se Louma zúčastnil haagského kongresu FIDE, který měl rozhodnout, jak dál v otázce mistra světa.

Otázkou Alechinova nástupce se zabýval už první poválečný kongres FIDE v červenci 1946 ve švýcarském Winterthuru. Zde padl návrh na uspořádání turnaje tehdy šesti nejlepších mistrů, a to Botvinnika, Smyslova a Kerese ze SSSR, Američanů Reshewského a Finea a Holanďana Maxe Euweho. V září téhož roku pak tito mistři podepsali v Moskvě smlouvu, v níž byl turnaj už blíže specifikován – mělo se hrát na šest kol, polovina v Holandsku, polovina v Moskvě. Smlouva však byla soukromou záležitostí této šestice, neparticipovaly na ní ani národní federace, ani FIDE. Není proto divu, že brzy začala dostávat trhliny. Objevil se požadavek hrát celý turnaj v Moskvě, Reshewsky požadoval zvláštní honorář 2000 dolarů aj. Vše tedy měl vyřešit haagský kongres, konaný ve dnech 30. 7. – 2. 8. 1947…

Zdálo se, že není nic snadnějšího, vždyť Winterthur a Moskva daly základ. Opak však byl pravdou! Sovětská delegace se nedostavila včas, a tak se objevily pokusy o jiná řešení. Namísto předpokládaného jednoho návrhu, se jich projednávalo hned pět! Uveďme si je:

  • turnaj podle dohody z Winterthuru…
  • dva zápasy mezi Euwem a přeborníkem USA a finále mezi jeho vítězem a zástupcem SSSR…
  • tři zápasy Euwe – Reshewsky a Botvinnik – Keres a následné finále…
  • vítěz soutěže o vyzývatele 1949 bude prohlášen mistrem světa a druhý v pořadí vyzývatelem pro zápas v roce 1950…
  • kongres sám prohlásí mistra světa…

V pátek 1. srpna zbyl už jen návrh holandský, tedy zápas Euwe – Reshewsky a vítěz bude mistrem světa. Belgický delegát dr. Peeters to ještě „zkouší“: navrhuje prohlásit Euweho mistrem světa s povinností hrát proti Reshewskému, vítěz pak musí nastoupit proti Botvinnikovi. Náš zástupce J. Louma dává přednost bodu č.1 – tedy turnaj dle dohody z Winterthuru. V hlasování však tento turnaj prohrává poměrem 6:9 hlasům. Pro hlasovaly Československo, Švýcarsko, Jugoslávie, USA, severská zóna a středoamerická zóna. Max Euwe opouští jednání a návrh pana Peeterse je upraven tak, že se nyní rozhodne, zda bude někdo prohlášen mistrem světa. Poměrem hlasování 9:4 při dvou absencích je to schváleno. Předseda dr. Rueb již vstává, aby dal hlasovat o tom, kdo bude mistrem světa prohlášen, když se hlásí J. Louma. V krátkém projevu protestuje proti podobnému postupu, kterým má být SSSR poškozen. „Nesmíme chybným rozhodnutím přibouchnout dveře před nejšachovějším národem světa, ale nesmíme ani ztratit autoritu vrcholné organizace světa v šachu“ říká J. Louma a upozorňuje, že již jednou, před 19. lety právě v Haagu, se FIDE připravila o možnost ovlivňovat otázku mistrů světa. „Vážím si díla dr. Euwe, ale podle přesně propočtených matematických výsledků je Reshewsky až na 3-4. místě za Botvinnikem a Keresem„. Příslušnou tabulku pak předává holandskému delegátu. „Jsem proti proklamování mistra světa, z malých příčin se stávají tragédie. Žijeme mezi mírem a válkou, mezi životem a smrtí. Šach svým kulturním způsobem má národy sbližovati!“ Končí svůj projev Josef Louma, Jeho plamenný projev zapůsobil, okamžitě jej podpořil zástupce severské zóny Švéd Folke Rogard. Předseda FIDE dr. Rueb rovněž situaci pochopil, zalitoval nepřítomnosti sovětské delegace a navrhl jednání odročit do soboty ráno. Návrh byl přijat…

Ve čtvrtek 31. července odjeli všichni účastníci kongresu do Hilversumu, aby byli přítomni poslednímu kolu evropského kvalifikačního turnaje. O něm jsme si už řekli a uvedli pěknou partii našeho mistra L. Pachmana. J. Louma píše, že ho vHilversumu kdekdo ujišťoval, že byl morálním vítězem právě náš přeborník. Velmi byly oceňovány jeho znalostí i krásná forma jeho hry. Pachmanovi byla předvídána skvělá budoucnost. Anglický mistr Alexander však na něho vyzrál, za vítězství si odnesl první cenu za krásu…

Alexander – Pachman (Hilversum 1947)

dg60

pozice po 22. Sd2 Je7? (podle Pachmana už prohrávající chyba, stát se mělo h6 23. Jh3 Je7)

Partie k přehrání:

V turnaji zvítězil Belgičan O`Kelly de Galway, když získal 10,5 bodů ze 13 partií. O druhé a třetí místo se dělil náš Pachman s Jugoslávcem Trifunovičem s 9,5 body, dále ještě byli van Scheltinga 9, Alexander a Szabó se 7,5 body atd.

Avšak vraťme se zpět na kongres do Haagu. Náš zástupce J. Louma předložil tabulku, která měla dokázat úspěšnost jednotlivých hráčů proti sobě. Ta je vyjádřena v procentech. V posledním sloupci je pak uvedena úspěšnost proti Alechinovi. I toho Louma použil jako měřítko úspěšnosti adeptů titulu mistra světa…

 

  Botv. Keres Euwe Resh. Fine Smyslov Boles. Najdorf Kashdan Celk. % Alechin
Botvinnik  52 51 53 49 57 58 56 60 94,36 52
Keres 48 55 55 53 53 53 55 57 84,29 47
dr. Euwe 49 45 50 48 53 56 52 57 74,10 48
Reshewsky 47 45 50 53 50 50 55 60 74,10 48
Fine 51 47 52 47 50 40 55 57 53,99 48
Smyslov 43 47 47 50 50 52 52 55 43,96
Boleslavskij 42 47 44 50 60 48 49 55 33,95
Najdorf 44 45 48 45 45 48 51 50 23,76 40
Kashdan 40 43 43 40 43 43 45 50 13,49 40

 

V sobotu 2. srpna je už sovětská delegace přítomna. Její mluvčí velmistr Ragozin rozvádí důvody, proč je sovětská federace pro turnaj podle podmínek z Winterthuru, ač má dva nejlepší hráče, dle uvedené tabulky. Jeho důvody zapůsobily. Podpoří ho i zástupce USA P. Giers a F. Rogard. Dr. Peeters odvolává svůj návrh a v následném hlasování vyhrává turnaj poměrem hlasů 15:0!!! Pozoruhodný obrat… Zbývá poslední problém – kde hrát? Toto nakonec vyřeší návrh Rakušana dr. Dorazila: půl turnaje v Holandsku, půl v Sovětském svazu. O pořadí se ihned losuje, los vyhrává sovětská strana a „bere“ si druhou polovinu turnaje.

Debatovalo se i o dalších věcech. Podívejme se, oč komu šlo. Zástupce Velké Británie požaduje zřízení zónové, Severská zóna žádá, aby FIDE byla sdružením nepolitickým, Francie požaduje, aby francouzský jazyk byl oficiální řečí FIDE, Švýcarsko naopak chce, aby oficiální jazyky byly tři, vedle francouzštiny i angličtina a ruština. Uveďme si ještě body závěrečné rezoluce:

1. vítá se prohlášení sovětské delegace, že FIDE je korporace věnovaná výlučně věcem šachovým…

2. FIDE nebude zasahovat do vnitřních záležitostí jednotlivých federací…

3. Působení zón je výlučně sportovní…

4. Angličtina a ruština jsou společně s francouzštinou úředními jazyky, texty ve francouzském jazyce jsou však autentické…

5. S největším uspokojením se konstatuje, že sovětská organizace vstupuje do FIDE a utvoří zde vlastní zónu, její předseda bude zároveň místopředseda FIDE…

Na jaře příštího roku to sice bylo s tím turnajem trochu jinak, to však není cílem této kapitoly; Důležité je, že od haagského kongresu se o titul mistra světa hrálo už podle pevných pravidel, která každému hráči dávala stejnou šanci…

My si ještě uvedeme partii, která v Hilversumu 1947 získala 2. cenu za krásu. Pozdější populární maďarský velmistr si v ní s chutí zakombinoval.

Szabó – van Scheltinga (Hilversum 1947)

dg62

pozice po 12. Se3 Jxe4? (nenasytnost, kterou bílý potrestá)

Partie k přehrání:

Author: admin