Kvantové Pardubice aneb věci mezi nebem a Příbramí – I. díl

Uběhl necelý rok od posledního extempore při živých šachách a parta výtečníků se opět vydala do Pardubic na oblíbené zápolení čtyřčlenných družstev. Tento rok se turnaj uskutečnil v klasickém termínu (čtvrtek 15. – neděle 18. července) a neméně klasickou základní čtyřku (ing. JTK, pisatel této slátaniny, Luděk Messi a docent Marek Xaverius Brčák) doplnil talentovaný Pivní Petříček. Náš tým se jmenoval „Falkoně“ a díky uměleckému talentu ing. Trepky jsme měli i slušivé logo.

Letos se uskutečnila během těch několika málo dní řada událostí, které snad ani nejdou publikovat a jsou na hranici současného vědeckého poznání. Nejzáhadnější činnost prováděl náš kapitán Marek, jenž byl od pondělí do pátku na služební cestě v Příbrami. Jako správný vůdce, motivátor a duše našeho působení v Pardubicích projevil svůj vysoký intelekt a odbornou erudici, která ho vedla k významným objevům v kvantové teorii. Kvantovému Markovi se podařilo značně posunout známé vědění ohledně kvantové teleportace a též o kvantovém provázání (quantum entanglement). Díky svým objevům dokázal v reálném čase provádět tahy na svém působišti v Příbrami a figurky se ihned hýbaly soupeřům v Pardubicích. Tím tedy značně vylepšil všechny druhy online přenosů a dal tak zapomenout na historické telegrafické turnaje hrané v dřívějších dobách. O tomto fenomenálním vědeckém objevu (zejména se dokázala možnost kvantového provázání pro makroskopické objekty – šachové figurky) je aktuálně sepisována publikace do mezinárodního impaktovaného časopisu „Nature Kapucín“.

Nicméně vraťme se k šachám – v prvním kole jsme byli nasazeni proti rodinnému týmu „Brožíci“. Výsledek zápasu dopadl velmi jednoznačně, ale zejména Kvantový Marek měl nemalé problémy s nastavením vzdáleného přenosu a k výhře mu pomohl mladý soupeř až přehlédnutím figury. Oslava vítězství proběhla ve známé restauraci na náměstí. Po večeři byly řešeny problémy současné politiky a taktéž byl debatován vliv neotestované vakcíny na upálení Jana Husa. Pro uvedení do situace našeho týmu (což ovlivní i páteční partie) je třeba zmínit nekvantový jev „kamarádka“. Tento jev postihl dva členy našeho týmu. Ve čtvrtek byl tímto jevem postižen Luděk, který prý strávil čtvrteční odpoledne v kině a večer za námi dorazil do restaurace na cca jednu minutu. Stihl nám říct, jak je mu s námi dobře a už pádil za nekvantovým jevem ven. Zbytek osazenstva se vydal na cestu ke kolejím, kde jsme bydleli a samozřejmě jsme museli navštívit Áčko. Po překvapivé zavíračce o půlnoci jsme se vydali do nedalekého přeplněného nonstopu. Žízeň po šachových znalostech byla uhašena lahváčem z benzínové stanice a mohli jsme se triumfálně vydat do hajan. Zde ale příběh nekončí, neboť se nám podařila zajímavá konverzace před vstupem na koleje. Oslovil nás sympatický pán a konverzace proběhla asi takto:

– „Hele kluci, mrkala na mě hezká šachistka, měla (barva vlasů) vlasy, nevíte, kdo to byl?“
– My po prudkém zamyšlení: „No to bude asi (ženské jméno), ta má (zmíněná barva vlasů) vlasy!“
– „Ne, to ne, tu znám, to je moje dcera…“

Páteční budíček a plán na snídani zvládl náš kapitán dokonale. Na snídani jsme byli v příjemné kavárně u opraveného parku. Dopřáli jsme si pořádnou porci energie, která se nám později hodila. Je tedy škoda, že s námi nemohl fyzicky být Marek, jelikož byl stále na služební cestě. Svoje potvrzené dovednosti kvantového provázání v makrosvětě ovšem dokázal využít i v této kavárně. Proto s námi v reálném čase i snídal a upíjel kávu v Přírami, přičemž makroskopické změny nastávaly v Pardubicích. O tomto jevu je připravována publikace do mezinárodního impaktovaného časopisu „Science Ultrakatolík“. V ranním pátečním zápase došlo k vynucenému střídání, neboť jev „kamarádka“ postihl tentokrát Petříčka a přišel tak o prestižní zápas s favorizovaným Vyšehradem A. Poměrně brzy nabídl IM Vávra remízu Jeníčkovi se slovy, že „stojí asi lépe“. Honza remízu přijal, bohužel to byl na delší dobu jediný důvod k radosti. Na poslední desce se Kvantový Marek po odehrané teorii Marshallova útoku nedostal k aktivní hře a trpěl bez pěšce, Luděk stál po zahájení asi normálně a já stál jako pověstné píchlé kolo. Bohužel poslední dvě šachovnice se postupně zhoršovaly a zápas byl záhy 2,5 ku 0,5 pro soupeře. Můj soupeř (slovenský FM) pravděpodobně přehlédl moje aktivní možnosti, pak já přehlédl pro jistotu kvalitu, ovšem aktivní dvojice střelců mi zaručovala určitou kompenzaci a partie po delší fázi blicání skončila remízou. Prohráli jsme tak 1:3 a mohli vyrazit na doporučenou Plzeň do blízké restaurace. Vyrazil s námi i Petříček, který si k druhému obědu dal 3 až 4 Plzně a začal si lehce stěžovat na připálenou kedlubnu po dopoledním obdivování krás Pardubic s „kamarádkou“. Pro odpolední kolo měl volno JTK a prý šel „lézt“. Doufám, že šel lézt na stěnu a ne na nějakou „kamarádku“, to už by bylo opravdu příliš!!!

Samotný zápas (ve kterém jsme měli ratingovou převahu na všech deskách) se vyvíjel vcelku dobře. Já hodnotil svoji pozici jako mírně lepší, Petr tlačil mladou naději ženského šachu do kouta a Kvantový Marek si již od zahájení užíval aktivity. Jen Luděk cestou někde ztratil pěšce a hledal spásu ve věžové koncovce. Bohužel kormidlo zápasu se pomalu začínalo stáčet k soupeři, když Luděk svoji pozici neustál a Petr stále nemohl prolomit odpor své soupeřky. Náš kapitán stál výborně, získal i materiál, ale tlačil ho čas, který už dávno chtěl věnovat nekvantové cestě na vlak. Aby nebylo zábavy málo, tak jsem odmítl nabídku remízy a začal hrát s mladým soupeřem pozici na výhru, což se díky podcenění taktiky nesetkalo zrovna s úspěchem a po Markově výhře se rýsovala moje prohra. Chvíli před mým vzdáním dohrál i Pivní Petříček, který bílou pozici možná až moc přeladil. Pro náš web svůj výkon okomentoval a přináším jeho poznámky v plném znění (ukázku Petr nazval „Příběh dvou tragédů – černého černopoláka a vůdce bílých figur“):

Celkově jsme zápas prohráli 1,5 ku 2,5. Při následné večeři jsme kromě zápasu odborně zhodnotili další aspekty lidského života, např. jsme řešili, kdy lidstvo vyvraždí umělá inteligence, kterou sestrojili první Sumerové v Atlantidě. Noc byla klasicky zakončena v Áčku, kde se zavíralo již hodně po půlnoci. Pominu nejapné poznámky nejistého Martina C. o tom, že Brčák vyhraje a tým prohraje. Závěr obstarala debata s jistým lucemburským expatem, ze které vyplynulo, že za peníze si člověk koupí všechno…

Co nás v příběhu ještě chybí? Samozřejmě ještě celá sobota a neděle! Osedlá bájný Marek neméně bájného Falkoně a dorazí do Pardubic? Vyhrajeme ještě nějaký zápas? A co na to Jan Hus?