Kvantové Pardubice aneb věci mezi nebem a Příbramí – II. díl

Sobotní ráno nezačalo velkou kvantovou snídaní jako v pátek, ale pouze drobným nekvantovým okusováním buchty pana Trepky. Autor těchto řádků si dovolí trochu předběhnout ve vývoji příběhu a čtenářům nastíní myšlenkové pochody uvnitř družstva. Již od pátku ve všech členech výpravy nepříjemně klíčil pocit, že náš pan kapitán v neděli nedorazí („situace dospěla do stádia, kdy já hrát družstva zkrátka nemůžu, jelikož jsem nespolehlivý” ) a oba zápasy tak budou hrát pouze zbylí 3 bojovníci. Proč pouze 3? No jistý AR měl na nedělní odpoledne zamluvené 5G očkování experimentální vakcínou a plánoval odjet již v sobotu večer. Bohužel již při Markově pátečním vykrucování a naléhání zbytku týmu mi bylo plus minus jasné, jak to dopadne. Ale nepředbíhejme, Kvantový Marek si jistě umí doma dupnout a do Pardubic určitě dorazí.

Vraťmě se k (obecně méně podstatné) šachové části našeho vyprávění. Sobotní dopolední kolo jsme odehráli s týmem Jaza, což je vtipná zkratka dvou rodinných dvojic otec-dcera. Papírově měl být zápas poměrně jasnou záležitostí, ovšem známe tyto předpoklady… Luděk svoji mladou soupeřku vcelku jasně přehrál, po nějaké době vyhrál i Petříček a zápas byl 2-0 pro nás. Já jsem zvolil svoji velice ostře nabroušenou teoretickou zbraň, kterou jsem jednou odehrál před pár lety v lize a podrobně ji analyzoval s docentem Brčákem v jistém restauračním zařízení. Soupeř poměrně záhy odbočil z mělkého jezírka mých znalostí a já si tak nějak pomalu začal říkat, zda je moje aktivita za pěšce dostatečná, jestli náhodou nezačal můj soupeř něčím hrozit, apod. Naštěstí jsem si udržoval jakousi iniciativu a sérií oboustranných nepřesností se mi podařilo dostat do následující pozice. Efektní tah získávající materiál jistě najdete:

Partie bohužel tímto diagramem neskončila, až po dlouhé technické fázi, kdy jsem uplaťnoval svoji materiální výhodu, se mi podařilo vyhrát. Na první desce se Honza (viděno letmým okem) dostal do drobných problémů a musel se správně bránit aktivitě černého, ale to se mu povedlo a soupeři se shodli na smíru. Celkově jsme tak mohli vyrazit na oběd a zaslouženou Plzínku. Během dopoledního kola nás přijel podpořit Pepa Mindl, který se (jen tak ?!?) vydal do Pardubic podívat na šachy. Zde si dovolím drze poznamenat, že pokud by kapitán své telefonáty zaměřil správněji a včas, mohl si Pepa udělat výlet do Pardubic v neděli a pár následujících problémů by se vyřešilo. Při obědě v příjemné prověřené restauraci se řešil náš nedělní problém, který už vlastně ani problémem nebyl („je to u nás postaveno tak, že přece vím, co je důležitější”). Pokud bych tvrdil, že se uzavíraly sázky na počet nedělních hráčů, tak bych lhal. Kurzy byly (zejména po telefonátu s Markem, který musel jít s košem ven před barák, aby si zavolal) hluboko pod 1.00 a tak si nikdo u sázkové kanceláře nevsadil. Kromě personální situace v týmu se řešila i personální situace v průmyslových závodech okolo Tábora, zejména se ujalo označení „Obergruppen***ák“ pro několik ředitelů.

Odpolední kolo jsme odehráli proti týmu ŠK Bohemia Pardubice A. Ještě před zápasem se Luděk dožadoval nastoupení oddílové kolegyně našich soupeřů, bohužel nebyla na soupisce a tak to nevyšlo. Mnohem lépe Messimu vyšlo vyjednávání s rozhodčím o dávce Brufenu. Tuto dávku nutně potřeboval Pivní Petříček, který tak utišil bolest hlavy doznívající po pátečních divočinách s „kamarádkou“. Lehce šokovanému soupeři situaci vysvětlil a pokračoval v útoku na šachovnici. Myslím, že po práškové injekci navíc jako první vyhrál… Dále jsem vyhrál asi já, když jsem v Pircově obraně měl při opačných rošádách několik temp navíc a dokázal jsem dát mat rychleji. Poměrně rychle jsme tak vedli 2-0, ale ostatní desky nebyly úplně jasné. JTK se dostal do lehce nepohodlné pozice a soupeř mu dokonce odmítl remízu. Podobný dvojšok se tuším udál i na poslední šachovnici, kdy Luděk nabídl remízu a soupeř ji odmítl! S Péťou jsme zhodnotili světovou situaci na pivu a při návratu jsme již viděli poměrně vyrovnanou koncovku na první desce, která záhy skončila smírem. Luděk bojoval ne o remízu, ale spíše již o celý bod, což se mu nakonec povedlo. I druhý sobotní zápas jsme tak vyhráli 3,5 ku 0,5.

K večerní zábavě jsme se přesunuli (bohužel bez Luďka) na klasický oslavný večer pořádaný na koupališti Cihelna. Shodou kvantových náhod přespával v nedalekém kempu i Milan Borkovec s rodinou a tak s námi chvíli podebatoval. Aneb když hledáte táborské šachisty, najdete je v Pardubicích. Již během dne padl nápad na nedělní doplnění soupisky, ovšem rozhodčí byli neoblomní. Večer probíhal v klasickém duchu, osobně jsem byl příjemně překvapen tancem jistého Martina C. bez trička. S myšlenkami na jeho mužné tělo jsme Cihelnu opouštěli. Ovšem nebyly by to Kvantové Pardubice, aby zde sobotní příběh skončil. U východu z koupaliště nás oslovila milá malá slečna, zda ji nedoprovodíme na benzínku pro cigarety?!? Jako relativně slušně vychovaní chlapci jsme souhlasili. Cca v půlce cesty se odpojil Jeník s tvrzením, že jde zkontrolovat situaci do Áčka. Já s Petrem jsme svoji občanskou povinnost splnili a mladou dámu doprovodili až na inkriminovanou benzínku, kterou zrovna obsadila Policie ČR. Slečna nám vyprávěla o tom, jak je krupiérkou v zahraničí a že má před svatbou s občanem slovenské národnosti. Petr si odnesl ponaučení do života, že se při učení pokeru má vydat směrem na Omahu.
Následně jsme vyzvedli Jeníčka v Áčku a překvapivě lehce po půlnoci šli spát.

Nedělní ráno bývá krušné, ale díky relativně neinvazivnímu pití během sobotního večera se to dalo zvládnout. Marek samozřejmě nepřijel, o čemž nás informoval již v sobotu odpoledne dojemným e-mailem. Dopoledním soupeřem nám byl Český Slavoj. Jako první jsem dohrál já, v ostré Sicilské pozici jsem přijal nabídku remízy, nějak jsem již neměl sílu a odvahu hrát další nejasnou pozici několik hodin. Ostatní partie jsem hodnotil jako nejasné, snad jen Petr stál již lépe. Sbalil jsem se a klopýtal směrem na vlak s nadějí, že stihnu to očkování. Vzhledem k mnohým zpožděním jsem si dal ještě zdravý oběd v imperialistickém fastfoodu a po jedné hodině odpolední jsem konečně vyrazil směr Praha. Na nástupišti jsem ještě provedl telefonní kontrolu s ing. Trepkou, který mi potvrdil bojový výsledek 3-1 pro nás a taktéž plán na odpolední kolo (3 remízy a pryč), který se následně podařilo realizovat.

Co dodat závěrem? Pardubický turnaj je vždycky plný ostudy a většinou i šachových neúspěchů, ale letos je těch historek přeci jen moc 🙂 Většinou jsem si v článcích o minulých výpravách musel vymýšlet neskutečné příběhy, ale tentokrát to šlo tak nějak samo. Oproti minulému roku jsme se zlepšili i v šachové části, kdy jsme každý potkali alespoň jednoho papírově silnějšího soupeře a jako tým jsme dohromady získali 4,6 bodů ratingu! Startovali jsme jako číslo 31 a skončili na 22. místě s bilancí 4 zápasových výher a 3 proher. Odvážní čtenáři se mohou podívat podrobněji na naše výsledky zde.

Rád bych pár let do Pardubic nejel, ale to jsem v životě řekl už cca patnáckrát. Další roky přijdeme o našeho kapitána a budeme si muset případně poradit bez něj, než bude smět přijet („což je za pět let”). Přeji Vám pěkný zbytek kvantového léta 🙂

P. S. Oba články jsou zcela vymyšlené, příběhy i osoby nemají reálný základ. Případná podobnost s realitou (nebo e-mailovou komunikací) je čistě náhodná. Kde by se taky podobné věci mohly stát, že?

P. P. S. Pokud bude chuť a zájem, můžeme vytvořit třetí článek s reportážemi svědků…