Open Země živitelka,České Budějovice, někdy ke konci minulého tisíciletí, rok si skutečně nepamatuju. Přilehlé restaurační zařízení, ze kterého je skvělá analytická místnost. Nad deskou se sklání velmistryně Eliška Richtrová, já a několik dalších šachistů, kteří již dokončili svá díla. Je to klasická analýza „rukou a nohou“, jeden přes druhého vykřikujeme své nápady, stojíme si za nimi až do výše svého ega, několik rukou se vždy sápe po figurkách, někdy se dokonce podaří táhnout za jednu stranu dvakrát za sebou. Znáte to …
Eliška se najednou napřímí, rozzáří se a vykřikne: „Markůůůů, pojď nám poradit“.
Svým typickým pomalým krokem, s nezbytným cigárkem v ústech (tehdy se ještě v hospodách kouřilo) přichází … velmistr Marek Vokáč. „Poradit? To můžu, jen jestli budu vědět …“. Uctivě děláme místo, Marek bere židli a přisedá. Eliška pokračuje: „Podívej se na to a řekni, co bys tady hrál bílými.“ Velmistr poctivě zabafá a upřeně hledí na desku. „No?“ .. dí netrpělivě velmistryně. velmistr opět zabafá a … „nespěchej, nespěcheeej …“. Poté zvedne ruku a se slovy „volný pěšec má jít kupředu“ zahraje b2-b4!
Ticho. Tedy asi jednu, dvě vteřiny. Není třeba dodávat, že v guláši všech možných i nemožných tahů se tah b2-b4 na šachovnici dosud neobjevil. Eliška: „Něco razantnějšího tam nemáš? Není to nějaký pomalý?“ Ostatní trošku brblají, že jako takhle pěšáčkem a proč jako atd. atd. Marek úplně klidně potahuje ze svého cigárka a když brblání jakš takš utichne, řekne: „No tak hrajte.“
Hrajem. Kupodivu od té doby bílý v analýze poměrně rychle vyhrává, ať černý hraje co chce. Uznáváme, že to je Kolumbovo vejce pozice. S obdivem se ptám. „Jak jste na to takhle rychle přišel?“
Marek se mezitím zvedl ze židle, aby pokračoval v korzování a mohl se eventuelně stát dalším kibicem u jiné šachovnice. Opět potáhl a klidným, vyrovnaným hlasem řekl: „Pamatujte si, volný pěšec, to je strašná síla!“.
Tato historka se mi vybavuje jako vůbec první, kdy jsem se s velmistrem Markem Vokáčem setkal osobně. Tehdy jsem se ho bál skoro oslovit. Já student VŠ, on už slovutný český velmistr. Velmi rychle však tento můj ostych zmizel. Jednak měl Marek velmi silné vazby na náš Jihočeský region (vždyť s Eliškou Richtrovou šachově spolupracoval snad celoživotně), za druhé zo to mohla jeho povaha. Vždy dobře naladěn, přátelský, nikdy Vám ani slovíčkem nedal najevo jakoukoli převahu v čemkoli. Vždy racionální, vždy se snažil být objektivní. Lidově česky na něj platí rčení „dobrák od kosti“ :-).
Ale pozor, aby nevznikla mýlka! Takto jsme ho znali „v civilu“. Na šachovnici byl bojovník k pohledání, rval se skutečně jako lev. Myslím, že jeho šejdy jsou už dnes legendární. Uměl prostě bojovat do vyčerpání všech možností, jak soupeřových, tak svých.
Chtěl bych uvést jednu z velmistrovských lekcí, které mi Marek zcela zdarma poskytl. Partie byla hrána v Českých Budějovicích v roce 1998 na open ČB, je možné, že právě v tom roce se udála i výše zmíněná historka. Partii uvedu s krátkými poznámkami.
Později jsem se s Markem sblížil více a to když jsme hráli ve stejném týmu QCC České Budějovice. Jelikož Marek přijížděl z Prahy, vystoupil vždy v 9:00 na nádraží v Táboře, tam jsme ho společně se Zdeňkem Vybíralem naložili a tradá směr ČB! Během cesty se probíralo všelicos, z logiky věci se hovory točily kolem šachu, jak našeho amaterského, tak jeho, v podstatě stále profesionálního. Musím říci, že šachově to byly hezké roky. Marek vypomáhal nejen svou šachovou silou, ale i svými cennými zkušenostmi a obohatil skutečně všechny, kdo v týmu hráli.
Nebudeme si nic namlouvat, Marek nebyl žádný atlet. Byl vždy takový kulatý a myslím, že přesně s touto kulatostí byl srozuměn a spokojen. Vyzařovala z něj pohoda a klid.
Proto jsme byli se Zdeňkem Vybíralem trošku zaskočeni, když jsme s ním a Eliškou na podzim roku 2020 hráli přebor ČR družstev v Pardubicích. Velmistr už nebyl tak kulatý, mírně zhubl a také obličej jako by měl "mírně jiný". Utěšovali jsme se tím, že má Marek zřejmě starosti se svým stěhováním. To nakonec musel realizovat a přestěhovat se z Prahy do Lovosic. Z dnešního pohledu se shodujeme, že to byl zřejmě spouštěč budoucích problémů.
Marek byl v Praze v centru šachového dění, mohl si vybrat klub, kam třeba večer zajde, nebo já nevím. Rozhodně se však musel v Lovosisích cítit stran všeho dění a to na něho určitě dobře nepůsobilo.
Poslední zápas, kdy jsme ho viděli, se hrál 10.října v Neratovicích. Marek dorazil pozdě, ale o to nejde. Viděli jsme, že je něco tuze špatně ...
Dál už jsem se bavil pouze s Eliškou, která s ním byla v denodenním kontaktu. Plánoval prý napsat ještě šachovou knihu vzpomínek. My plánovali ho tuto neděli po zápase navštívit. On plánoval, my plánovali ...
Velmistr Marek Vokáč zemřel v neděli 14.listopadu 2021 ve věku 62 let.
Milý Marku, zcela jasně vím, že jsi v šachovém nebi. Sedíš právě v "press centru" velkého mezinárodního turnaje "Nebe 2021". V sále sedí dva zarputilí šachisté mořící se s jakousi koncovkou. Jakýsi Alechin a Capablanca. "Ty dva dědci to prostě budou tahat do holých králů", trousí Max Euwe, který jde právě kolem. V press centru se nad touto pozicí sklání stařičký mistr Carls, pobafaváje s dýmky, vedle pokuřuje soustředěný Míša Tal, přichází sám veliký patriarcha Michail Botvinnik, aby přísným pohledem zhodnotil šance obou stran. Přisedáš a sleduješ hbité ruce šachových koryfejů. V jednu chvíli zvednou hlavu a říkají. "Co Vy na to,Marku?"
Spokojeně zabafáš s cigaretky a s naprostým klidem říkáš: "Volný pěšec, to je obrovská síla" To už jsem říkal klukům dole na Zemi před třiceti léty. Myslím, že by pan Capablanca měl zahrát volným pěšcem b2-b4!". Všichni se zamyslí, pokývou hlavami a analýza vášnivých šachistů a kuřáků pokračuje. A tak už to bude stále ...
Marku, ať je Ti země lehká ...
S úctou Milan Borkovec