Vlašim B – Tábor A pohledem Tomáše Civína

Solidní rozjezd táborského áčka

Protože mě teď šachy po dlouhé pauze docela baví, tak jsme se dohodli s Milanem B, že budu alespoň prozatím komentovat zápasy táborského áčka.

Úvodní „dvoukolo” pro nás dopadlo velmi dobře. Remíza s talentovanou Vlašimí i výhra proti ostříleným bijcům z Příbrami se určitě počítají. Zatím se zdá, že nám víceméně funguje osvědčený recept „předek ubrání, zadek boduje“, kéž nám to tak vydrží.

Od prvního kola ve Vlašimi utekl nějaký čas, ani si nepamatuju sled výsledků, tak to vezmu trochu letem světem podle jednotlivých šachovnic.

TJ Spartak Vlašim B				Sokol Tábor
Horák Martin V Z	2330	0	–	1	2419	Civín Tomáš Z
Vojta Jakub V Z	2123	½	–	½	2207	Borkovec Milan H Z
Pýchová Nela Z	2060	½	–	½	2120	Hák David H Z
Zvolenský David Z	2081	1	–	0	2095	Růžička Aleš Z
Dudek Vojtěch Z	2038	1	–	0	2075	Loskot Petr Z
Vojta Tomáš Z	2301	1	–	0	1988	Hrubý Milan Z
Křížek Kryštof Z	2062	0	–	1	2069	Žilavý Jan Z
Matějovský Ondřej	1970	0	–	1	2019	Mészáros Luděk
		4	–	4

Na první bojuji černými proti Martinu Horákovi. Královská indická s e4, Jf3, Se2 a Se3, na což reaguji výstavbou s e5, Ja6, Jg4 a po napadnutí dámy střelcem z g5 ústupem na e8. Po raném výbuchu v zahájení v divizi proti Petrovi Loskotovi mám radost, že jsem přežil 10 tahů, dokonce se mi pak i zdá, že pozici rozumím o malinko lépe než můj soupeř. Partie se převaluje víceméně někde okolo rovnováhy, ale soupeř si nechává trochu utéct čas a v předkontrolní fázi se nerozhoduje úplně nejlépe, jak se vyrovnat s dotírajícími černými těžkými figurami. Zkouší to pak zachránit zjednodušující kombinací, která však má skrytou díru, a tak se po ztrátě několika pěšců vzdává.

Na druhé Milan Borkovec bílými proti Kubovi Vojtovi. Svešnikov, Milan volí asi ne úplně náročný systém s g3, snad přechází pár nadějných možností a ve střední hře se pak zdá, že černý má jasnější plán a jednodušší hru. Proběhne pár výměn a dojde ke koncovce, kde má černý opticky nebezpečné, volné středové pěšce, navíc dobře podporované věží a střelcem. Milan se rozhoduje pro pragmatické a nejspíš nejlepší řešení obětovat za ty dva pěšce svého koně. Úplně nakonec vzniká koncovka věž a h-pěšec proti věži a střelci. Milanův král blokující svého pěšce na h-sloupci vypadá poněkud rozechvěle, ale Milan vše řeší efektní nabídkou oběti věže a partie končí docela nevšedním patem.

Na třetí David Hák černými proti Nele Pýchové. Bílá hraje anglickou s Rétiho dvojdomečkem, na čož David reaguje solidní výstavbou d5, e6, c6, pak rozjede pěšce na a4. Bílá „získá“ dvojici střelců, ale David má dobrou figurovou souhru a pozice se pořád pohybuje víceméně v rovnováze. Pak se David pouští do zjednodušení, a je pravda, že ho bílá v jeden moment mohla trochu zlobit přes osmou řadu, čímž by se pozice otevřela a bílí střelci mohli v konečném důsledku získat na účinnosti, ale domácí slečna zahraje trochu nepřesně a vzniká koncovka nestejnobarevných střelců s podporou jedné věže na každé straně a pět spojených pěšců proti pěti. Bílá pak trochu přepřáhne nápřah a přijde o svého „kotevního“ pěšce na d4, ale podaří se jí aspoň vyměnit věže a faktor nestejných střelců jí i přes veškerou Davidovu snahu nakonec zaručí remízu.

Na čtvrté Aleš Růžička bílými proti Davidu Zvolenskému. Klasická španělka, kde se bílý vyhybá možnému Marshallovu útoku pomocí 8.a4. Černý pak volí pozičně poněkud riskantní nástup f7-f5, když předtím vyměnil bělopolného střelce. Vznikne mu tak poměrně dost potrhaná pěšcová struktura s fičákem po bílých polích, ale Aleš se rozhodne zvýšit svou poziční převahu taktickými triky, které se ukážou jako kontraproduktivní a ve výsledku se mu podaří vyautovat si svoje figury a ztratit kontrolu nad d-sloupcem. Soupeř toho využije ke zvýšení aktivity svých figur a pak už nedá Alešovi přesnou hrou ani čuchnout.

Na páté Petr Loskot černými proti Vojtovi Dudkovi. Bílý hraje Londýnský systém, Petr z toho úplně radost nemá, ale kdo se dal na vojnu, musí bojovat. Petr volí agresivní systém s Db6, konkrétně tedy 1.d4 d5 2.Sf4 c5 3.e3 Jc6 4. c3 Db6, hra pak pokračuje obvyklými motivy 4.Db3 c4 5.Dc2. Tady Petr nasadí tradiční hák 5…Sf5, neuvědomuje si, že zrovna v téhle konkrétní variantě to není úplně dobré, protože bílý může střelce v klidu slupnout, např. 6.Dxf5 Dxb2 7.Dxd5 Dxa1 8.Db5 a černý má problémy s aktivitou bílé dámy. Bílý však automaticky uhne dámou na c1 a hra pokračuje. Petr pak dává možná trochu zbytečně domácímu borci šanci rozvinout nebezpečnou iniciativu na královském křídle. V poměrně náročné pozici si pak oba soupeři vymění mezi sebou několik chyb, bohužel ta poslední je Petrova a jejím výsledkem proniknutí bílých figur do jeho týla, kde už není co řešit.

Na šesté Milan Hrubý bílými proti nebezpečnému taktikovi Tomáši Vojtovi, asi nejzajímavější partie zápasu. Hraje se Čigorinova obrana dámského gambitu. Milan se jako správný následovník husitských tradic drží zásady „nepřátel se nelekejme, na množství nehleďme“, dává pěšce na c4, za kterého má ale krásnou vozovou hradbu v podobě centrálních pěšců, zpoza kterých plánuje protivníka rozstřílet. Tomáš Vojta kontruje postavením svých jízdních praporů na a5 a h5, za což by ho generál Tarrasch asi nepochválil. Milan pak obětuje ještě jednoho pěšce a vznikne velmi náročná pozice, kde se hodnocení zákonitě přelévá ze strany na stranu. Milan asi lituje pár nevyužitých háků, např. 15.Je6 či dábelské 19.Dxg4, kterého jsme si nevšimli ani v hospodské analýze. Po přestřelce vzniká zhruba vyrovnaná pozice, kde má černý dvě figury za věž a pěšce, ale také problém, jak rozvinout své roje, zejména stále nečinného jezdce na a5. Tady bohužel zaúřaduje Milanova časovka, kdy Milan uvolní kontrolu pole f4 a následně c3, čehož Tomáš Vojta okamžitě využije k vysvobození svého neštastného koně na a5 pomocí postupu pěšce c4-c3. Prakticky vzápětí je tento obětován na b2 s nezastavitelným útokem.

Na sedmé Honza Žilavý černými proti Kryštofu Křížkovi. Dva koně v obraně. Bílý to hraje klidně s 4.d3, Honza se pak rozhoduje pro riskantní postup d7-d5 a po braní na d5 má záhy problémy s pěšcem e5. Řeší to jeho odevzdáním za to, že se mu podaří bílého vyprovokovat k oslabení svého krále tahy h2-h3 a g2-g4. Bílý pak stojí nepochybně lépe, ale ve dvanáctém tahu místo přirozeného vývinu jezdce a vynuceného sežrání dalšího pěšce na d5 volí vytvoření baterie dámy a věže na e-sloupci, která k ničemu nevede, naopak jeho věž se stává spíše taktickou slabinou. Honzovi se pak podaří nabourat se pěšci d a f do struktury bílého. Bílý ve snaze dovyvinout zaostalé dámské křídlo vrací pěšce i s úroky, ale jeho napohled nebezpečnou iniciativu Honza bravurně odvrátí a po dobrodružném běhu svého krále do bezpečí na dámském křídle je to najednou bílý, který už nemůže svého krále ubránit.

Na osmé Luděk Meszáros bílými proti Ondřeji Matějovskému. Ruská obrana, varianta s 3.d4. Luděk staví baterii Sc1, Dd2, čemuž soupeř oponuje postavením baterie Sc8, Dd7. Po výměně černopolných střelců a oslabení černého zbytečným tahem b7-b6 stojí Luděk nepochybně lépe, ale ztrácí část své výhody, když dovolí soupeři vyměnit dámy. Ve dvacátém tahu „vymyslí” černý malou kombinaci, která ho měla rychle stát pěšce i partii, ale Luděk trik s vazbou na diagonále a2-g8 nevidí. Pak se odehrává složitá strategická bitva, kde se hodnocení pozice Stockfishe přelévá jak na houpačce, ale nakonec je to Luděk, kterému se podaří silněji uchopit otěže partie a získává ve věžovce silného plus-pěšce na g6. Bohužel ho neposune na g7, čímž by si uvolnil ruce k vítěznému průniku svého krále k slabým pěšcům černého na dámském křídle. Vznikne věžovka, kde má Luděk pěšce a a c, a ta by měla být teoreticky remis. Luděk trpělivě lavíruje, a když to nejde jinak, tak odevzdává a-pěšce za cenu aktivizace svého krále. Pozice je pak stále remis, ale slabší strana musí vědět či při partii spočítat, kam postavit své figurky (jak jsme zjistili v hospodě, tak zde platí takzvané pravidlo Petra Loskota „věž na osmou řadu“). To se však nestane a těsně předtím, než se Luďkovi podaří svého pomalého, ošklivého pěšce proměnit v krásnou a všeho schopnou dámu, se jeho soupeř vzdává.

Tomáš Civín

P.S. od Milana Borkovce … Sem tam dostávám dotazy, „co se děje“, že se na našem webu neobjevují tradiční popisy zápasů z 1. či 2.ligy. Hromadně tedy odpovídám, že se neděje vůbec nic, jen jsem si poslední dobou připadal, jako že web je prakticky můj a nikdo nejeví praždádného zájmu ho něčím oživit. Abych učinil spravedlnosti zadost, čestnou výjimkou je Luboš Otradovec, který poctivě popisuje zápasy C týmu. Jinak se objeví jedna či dvě vlaštovky ročně a to je málo. Čili jsem si řekl, že si dám chvíli oddech :-))). Dnes se tedy pera ujal Tomáš Civín a díky za to! Já předpokládám, že není všem dnům konec a postupně se k psaní vrátím.

Pěkný den, týden, podzim a vůbec 🙂
Milan Borkovec