Účastníci zápasu v Příbrami se teď možná diví přívlastku bizarní v názvu. Zápas přece proběhl v pohodové, přátelské atmosféře, dá se říci v úplném poklidu od začátku až do konce. A to je právě to, co mám na mysli. Z mých zkušeností „normální“ ligový zápas probíhá zhruba v těchto fázích:
- Stojíme dobře – nutno říci, že tato fáze je přítomná v úvodu zápasů prakticky pokaždé
- Nestojíme dobře
- Nikdo netuší, jak si stojíme
- Zápas nějak dopadne – často víceméně nezávisle na tom, jak se předtím vyvíjel
Náš zápas v Příbrami však následoval úplně jiné notičky:
- Stojíme dobře – jak jsem již uvedl, tato fáze i tady sedí
- Pořád stojíme dobře
- Ještě pořád stojíme dobře – ???
- Úplně v pohodě vyhráváme 5,5:2.5
| Šachový klub Příbram Baník | Sokol Tábor | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Příborský Marek Z | 2209 | ½ | – | ½ | 2419 | Civín Tomáš Z |
| Stluka Petr Z | 2188 | ½ | – | ½ | 2194 | Borkovec Milan H Z |
| Hlaváček Jiří Z | 2092 | 0 | – | 1 | 2120 | Hák David H Z |
| Stluka František Z | 2098 | ½ | – | ½ | 2085 | Růžička Aleš Z |
| Janáček Jaroslav H Z | 2032 | ½ | – | ½ | 2072 | Loskot Petr Z |
| Mareš Vladimír | 1952 | ½ | – | ½ | 1989 | Hrubý Milan Z |
| Jelagin Konstantin | 1867 | 0 | – | 1 | 2036 | Mészáros Luděk |
| Štufka Karel | 1817 | 0 | – | 1 | 1781 | Kotleška Roman |
| 2½ | – | 5½ | ||||
Ještě než se pustím do popisu (ne)lítých bojů na šachovnicích, tak bych chtěl příbramskému matadoru panu Trmalovi, který se ocitl v době zápasu v nemocnici s covidem, popřát brzké uzdravení.
Jak jsem říkal, zápas rozehráváme dobře.
Mně na první neuvěřitelně vychází loterie přípravy zahájení, když mi přichází ten „správný soupeř” Marek Příborský a hraje to „správné zahájení”, čtyři koně. Pravda, zatímco můj soupeř má jen v databázi desítky partií v tomhle zahájení a já ho nehrál v životě ani jednou, mám zase radost, že si vyzkouším něco nového. Počáteční vývoj partie mě pak naplňuje optimismem.
Na druhé se Milanu Borkovci bílými proti pevnému Petru Stlukovi podle vlastních slov nechce do strategického popotahování v „Bažině“ – bonusová otázka: „Kdo ví, jakými tahy je toto zahájení definováno?“ -, a tak volí systém s f3. Podobně jako já v minulém kole si pak bere nabízeného pěšce na e-sloupci a vyzývavě se kouká na soupeře: „Tak mi teda ukaž, jak ho chceš dobrat nazpět!“
Na třetí David Hák černými proti Jiřímu Hlaváčkovi rozehrává Nimcovičovu indickou, ale následná struktura a taktické motivy mi připomínají spíše královskou indickou, ovšem s pěšcem na g7. Soupeři se do sebe s chutí zakousnou, David se pouští do úspěšné mise zmařit bílému rošádu, pak vzniká těžko hodnotitelná divočina. Motor dává občas bílému velmi solidní plus, ale při zápase mi přijde, že David je ve svém živlu, a to je, oč tu hlavně jde.
Na čtvrté čelí Aleš Růžička bílými nějaké „divné“ španělce s g6 Františka Stluky. Aleš to, zdá se, hraje rozumně a stojí pořád „bíle“.
Na páté oponuje Petr Loskot Rétiho dvojdomečku Jaroslava Janáčka systémem s e6, d5 a vývinem střelce na b7 a stojí v zahájení dobře.
Na šesté se Milan Hrubý chytře vyhne zamýšlenému přechodu svého soupeře Vladimíra Mareše do Stonewallu okamžitým vzetím na d5, a pak hraje svou oblíbenou variantu s Je2. Protože vím, že Milan těmto pozicím docela rozumí, tak v jeho partii očekávám světlé zítřky.
Na sedmé rozehrává Luděk Mészáros černými proti Konstantinu Jelaginovi klasickou španělku a poté, co jeho soupeř volí poněkud měkké d2-d3, tak stojí velmi pohodlně.
Na osmé chce Roman Kotleška hrát bílými severský gambit, ale jeho soupeř Karel Štufka ho odmítá tahem 3…d3. To mi přijde docela legrační, protože v minulém kole divize odmítl Romanův soupeř jeho Morra gambit úplně stejným způsobem. Ať to na ně zkoušíš zleva či zprava, soupeři zbaběle utíkají. Ani tentokrát se však Romanovu soupeři tahle obezřetnost a následná pasivita nevyplácí, protože Roman pěkně rozehrává svoje figurky a stojí záhy nesporně lépe.
Pak začínají padat výsledky. Jako první končí Aleš Růžička. Dostává nabídku remízy už v patnáctém tahu. Asi stojí o malinko lépe vzhledem k předešlé výměně svého „horšího“ střelce, ale vzhledem k tomu, že dění na ostatních šachovnicích nezavdává žádný pocit ke znepokojení, tak proč ne?
Pak v rychlém sledu (a mně ne úplně známém pořadí) končí partie Petra Loskota a obou Milanů.
Petr se rozhodne rázným postupem e6-e5 roztrhat soupeřovi visací pěšce. Má to podpořené taktikou, se kterou sice Stockfish tak úplně nesouhlasí, ale soupeř není Stockfish a Petr získává určité plus v podobě soupeřova izolovaného pěšce na c4. To si udržuje až do soupeřovi nabídky remízy, kterou po shlédnutí vývoje zápasu přijímá.
Milanovi H se podle vlastních slov partie úplně nepovedla a dvakrát prý málem přehlédl jednoduchou taktiku. Jinak dosahuje slušných plodů systému s Je2, a to udržení si nebezpečných centrálních pěšců e4, d4 a dominance na polootevřeném f sloupci. V závěrečné pozici, kdy přijímá soupeřovu nabídku remízy, mu Stockfish stále dává významné plus, ale musím na Milanovu obhajobu říci, že vím z vlastní zkušenosti, že je poměrně snadné to v těchto pozicích, zvláště s počínající časovkou, vzít za špatný konec a někde se utnout.
V partii Milana B se vyměnily věže, ale stále tu zůstává otazník nad tím, jakým způsobem černý dobude pěšce zpět a Stockfish vytrvale připisuje Milanovi malé plus. Milan pak dostává nabídku remízy a podle vlastních slov se po svých nepříliš úspěšných výsledcích v první lize rozhoduje tentokrát zohlednit hlavně tým a dát na jistotu.
Pak si nejsem úplně jistý, ale dejme tomu, že další ukončená partie je ta moje. Ostatně se mi ta myšlenka líbí už i proto, že si tím odbydeme sklízení nezralejšího ovoce a sladká jablíčka nám zůstanou až úplně na konec. Jak jsem říkal, se svojí pozicí jsem byl v úvodu spokojen. Tak trochu sleduji ideje Karpova z jeho instruktážní partie proti Hou Yifan, ale při zpětném pohledu se zdá, že tomu Karpov rozumí lépe (?!). Ať tak či onak, můj soupeř se na rozdíl od Hou Yifan dostává k iniciativě na královském křídle. V jeden moment mi nabízí remízu, ale zatím odmítám, i kvůli soupeřově hodně špatnému času. Pak mi však předkládá otevřením hry zajímavé otazníky. Rozhoduji se pro zdánlivě bezpečný postup, ovšem motor mi trochu překvapivě říká, že moje „bezpečné řešení“ mě mohlo přivést na okraj prohry a naopak bylo třeba zahrát zdánlivě riskantní tah, který udržoval rovnováhu – člověk se pořád učí. Naštěstí soupeř se se špatným časem nechce pouštět do žádných větších akcí, mění dámy a pak mi znovu nabízí remízu, kterou už mohu jen těžko odmítnout. Sice bych to asi zvládl odremizovat, ale šance na vítězství už měl opravdu jen domácí borec.
Co mi přijde docela zajímavé, že všechny nabídky remíz přišly od domácích hráčů, a taktéž jsme ve všech zremízovaných partií, snad až na mou závěrečnou pozici, stáli lépe.
Potom končí asi Roman. Po dobře zahraném zahájení postupně zvyšuje výhodu a bere si zdravého pěšce, kterého se mu podaří protlačit na c6. Pak se však k tomuto pěšci kandidátovi nechová úplně s respektem a místo, aby za něj získal aspoň kvalitu, tak o něj díky přehlédnutí taktiky na první řadě málem přichází. Nakonec ho mění za pěšce f6, za což ho Stockfish odměňuje poklesem hodnocení jeho pozice o téměř tři pěšce. Ve vzniklé věžovce se Roman asi mohl pokusit lépe aktivizovat svou věž, každopádně soupeř už toho má zřejmě dost a přechází z těžké, ale objektivně remízové věžovky do pěšcovky, která je úplně prohraná. Mám pocit, že by nebylo od věci sestavit poučný článek o věžovkách z našich partií v lize a divizi, protože vím už o minimálně třech partiích, kde se hodnocení pozic několikrát pořádně zhouplo.
Luděk stojí po zahájení rozhodně dobře. Pak se mu naštěstí daří najít řešení na záludný a nečekaný soupeřův hák (17.Df3). Domáčí hráč pak nepokračuje v taktice dál (20.Jg4!?) a místo toho si zbytečně nechává udělat dvojpěšce na d5. Pak navíc nevyužívá některé možnosti k aktivnější hře (například převod jezdce na e4), Luděk přepíná na vyšší rychlostní stupeň a tak, jak to jen on umí, soupeře mačká. Dividendy na sebe nenechávají dlouho čekat. Nejdříve padá jeden pěšec, pak druhý a před ztrátou třetího se soupeř vzdává, i proto, že se mu pořád ještě nepodařilo dát nějaký vyšší smysl svým figurám.
Zápas je tedy rozhodnut, jedeme jedním autem domů, pokračuje už jen David. Pak v hospodě dostáváme zprávu, že i Davidovi se podařilo zlomit soupeřův odpor. Když se na jeho partii dívám teď s odstupem s motorem, tak bych řekl, že platí to, co jsem už říkal o zahájení jeho partie. David se celou partii snaží odvážně (i když Stockfish by občas dodal: „A trestně.“) dostat se na kobylku bílému králi, zejména hrou přes černá pole. A nakonec jeho snaha přináší, řekl bych, zasloužený úspěch a David bílého krále matuje.
Celkově bych to osobně tentokrát zhodnotil jako nejen výborný výsledek, ale i velmi vyspělý výkon celého týmu.
Zdraví Tomáš Civín