Konečně pořádné drama!

V jednom z předchozích komentářů (myslím, že to bylo v tom, který se podařilo šéfredaktorovi Milanovi B někde zašantročit) jsem si naoko stěžoval, že táborské áčko vyhrává zápasy po poněkud nudném a jasném průběhu. V Prachaticích se mi dostalo toho, po čem jsem tak toužil, tedy zápasu jako na houpačce, kde se zdánlivé naděje střídaly s pocitem bezmocného zoufalství (alespoň v šachovém smyslu tedy), a já teď volám: „Mohli bychom se zase vrátit zpět k těm nudným vítězstvím, prosím?“

 

ŠO TJ Tatran Prachatice				Sokol Tábor
Havlík Jan H Z	2384	½	–	½	2420	Civín Tomáš Z
Dolanský Lukáš H Z	2166	0	–	1	2178	Borkovec Milan H Z
Asatryan Manvel Z	1966	0	–	1	2173	Hák David H Z
Hostička František Z	2043	½	–	½	2008	Hrubý Milan Z
Roj Miroslav Z	2020	1	–	0	2053	Mészáros Luděk
Havlík Jan Z	1946	½	–	½	1910	Mindl Josef
Zikmund Alexandr	1817	1	–	0	1819	Kotleška Roman
Lainka Bernard	1771	½	–	½	1872	Havlůj Zdeněk H
		4	–	4

Pojďme se podívat, co nabídla zahájení na jednotlivých šachovnicích.

Na první desce zápas Honza Havlík – Tomáš Civín. Dračí varianta sicilky slibuje mnohé, ale v této partii u slibů jen zůstane. Všiml jsem si při přípravě, že Honza hraje relativně neškodnou variantu, kde by černý neměl mít problémy vyrovnat hru a moje vize se kupodivu naplňuje. Bílý víceméně musí kvůli sílícím hrozbám svému králi přejít do koncovky s nestejnými střelci, která se dá těžko vyhrávat za jakoukoliv stranu a já příjímám soupeřovu nabídku remízy. Ani jsme neopustili oblast učebnic zahájení, ale půlbod černými mi přijde jako solidní základ do kasičky našeho družstva. Určitou perličkou hodnou zmínění je fakt, že jsem partii sehrál tak rychle, že jsem na konci měl více času než na začátku 🙂

Na druhé Milan Borkovec – Lukáš Dolanský, skotský gambit. Při cestě autem na zápas diskutujeme o „kulišářně“, kterou si Milan v tomto zahájení připravil, ale soupeř se jí snad v předtuše vyhýbá. Milanovi se ovšem daří postavit si pěšce agresivně na e5 a f5 a hodlá za jejich hradbou kout pikle, obvyklé a neobvyklé, proti soupeřovu králi. Ne, že bych tomu moc rozuměl, ale líbí se mi to za Milana.

Na třetí testuje francouzskou Davida Háka domácí borec Manvel Asatryan výměnnou variantou. Pravda, nevím, jestli se zrovna u této varianty dá mluvit o opravdovém testu, každopádně David si celkem ochotně nechává udělat izoláka, a když pak jeho soupeř volí pseudoaktivní b2-b4, vypadá Davidova pozice docela nadějně.

Na čtvrté se Milan Hrubý nic nebojí prověřené aljechinky ostříleného rutinéra Franty Hostičky a pokud mohu soudit, tak stojí v zahájení dobře.

Na páté souboj matadorů Miroslav Roj – Luděk Mészáros, hraje se klasická královská indická. Luděk staví svého dámského jezdce na d7, což mi osobně přijde lehce pasivní, ale hrát se to určitě dá, je to spíš otázka vkusu.

Na šesté hraje Pepa Mindl též skotský gambit proti Janu Havlíkovi st. Pikantní je, že by mohl v klidu opisovat od Milana na druhé, ale volí vlastní pokračování, které dává černému možnost trochu si ulehčit programovým postupem f7-f6, a ten toho neprodleně využívá. Zase pozice vzdálená mému repertoáru, přijde mi to tak nějak vyrovnané.

Na sedmé zkouší Roman Kotleška na svého soupeře Alexandra Zikmunda skandinávskou s 2…Jf6. Hraje to, zdá se, zdravě agresivně a přijde mi, že soupeře pomalinku přehrává.

Na osmé „dusí“ Zdeněk Havlůj Bernarda Lainku ve své oblíbené vídeňské. I tady bych to viděl docela optimisticky, zvláště když černý staví střelce docela pasivně na e7.

 

Tož, rozehrané je to velmi solidně, ale jak to dopadne???

 

Jako druhý po mně končí Pepa. Dostává od staršího z Havlíků také poměrně brzkou nabídku remízy a po krátkém přemýšlení ji přijímá. Motor mi tu hlásí u jejich závěrečné pozice nulu, tak proč ne, zvláště, když stojíme na ostatních deskách pěkně. Nebo tomu tak není?

 

Nepamatuji si přesně, v jakém pořadí končí následující partie, každopádně nás přivádí k dramatickému finále za stavu 3-3.

 

Milan B trpělivě utahuje šrouby a postupně přivádí více a více figur na královské křídlo. Jeho soupeř nenáchází protihru (však už tam v závěru asi ani žádná není) a nakonec dostává jeho napospas vydaný monarcha potupný mat. Krásný a ucelený výkon našeho kapitána.

 

David vyprovokuje soupeře k dalšímu oslabení tahem f2-f3, a pak začíná cílevědomě nalézat do pozice bílého, využívaje volného d-pěšce a ovládnutí e-sloupce svými věžemi. Závěr si pak David vysloveně užívá, když pomocí vtipných taktických motivů, zejména slabé první řady bílého, svého soupeře zcela rozcupuje na kousky. Věru nevím, zda by si cenu za partii zápasu zasloužil Milan B nebo David, oba podali excelentní výkon.

 

Závěr partie se tentokrát nepovede ani jednomu z našich dvou dalších tahounů. Roman získává nejen pěšce, ale při opačných rošádách i nadějnější útok na krále než jeho soupeř. Však mu i motor dává vytrvale výhodu dvou až tří pěšců, chvílemi i mnohem více. Poté se však Roman shlíží v taktice, kterou bych označil nejlépe jako naběhnutí si na vidle (ne ty koňské tentokrát). Domácí borec se chytá pověstného stébla a v ten moment navíc ještě Roman přehlíží jednotahový mat. Inu, stane se.

 

Podobně se otáčí i Luďkova partie. Luděk hraje střední hru rozhodně zdravěji než jeho soupeř a může v jeden moment celkem v klidu sebrat rukou pěšce na b4. Luděk se ovšem k podobnému účelu rozhodne použít taktických prostředků a bílý si postupně rozehrává figury. V momentě, kdy má Luděk asi spíš začít přemýšlet o možných cestách ke smíru, hraje pořád agresivně na výhru, zamotá se do vlastních triků a ztrácí nejen kvalitu, ale i partii. Jak už jsem říkal u Romana, stane se, navíc jsem si celkem jist, že jak Roman, tak Luděk zase brzy navážou na vítěznou nit.

 

Každopádně se zničehonic ocitáme v nezáviděníhodné situaci, protože mám-li to dát do matematické rovnice, pak pozice Milana H vypadá hůře než pozice Zdeňkova a naše naděje pohasínají brzy ještě více, když se Zdeňkovi přes veškerou snahu nedaří prolomit obranný val černého a partie končí remízou. Vše je teď, jak se již v této sezóně v soutěžích družstev stává tradicí, na Milanovi H.

 

Milan po dobrém zahájení ztrácí podle svých slov cit pro pozici a postupně se projevují zkušenosti Franty Hostičky. Oba soupeři pak blahosklonně ignorují několik tahů trvající možnost ztráty Milanovy kvality, ale i tak se Frantovi podaří v Milanově časovce získat pěšce při stále pokračující aktivitě svých figur. Nevypadá to moc dobře. V ten moment odjíždíme jedním autem domů, v poněkud pochmurné náladě, ale už doma v teple mě pak zastihuje trochu nečekaná, každopádně radostná zpráva. Milan se vydává ze všech svých sil a nakonec po heroickém výkonu získává v 96.tahu (!!) kýžený půlbod, takže výlet do Prachatic nebyl úplně marný. Pokud váhám, zda cenu za nejlepší partii zápasu dát Milanovi Borkovci nebo Davidu Hákovi, pak u ceny za bojovnost je to zcela jednoznačné, tu si s přehledem zaslouží Milan Hrubý!!!

S pozdravem Tomáš Civín