Po přečtení článku Luboše Otradovce o zápasu céčka mám dojem, že muselo být tuto neděli ve vzduchu již něco z vánoční atmosféry, a tak proběhl i zápas áčka ve znamení velkorysého rozdávání bodíků a půlbodíků a soupeři se nakonec rozešli smírně, s klidem a pokojem v duších. Hmm, píšu blbosti, protože na šachovnicích probíhaly docela nesmiřitelné boje, ale proč si tu kazit vánoční náladu. Pojďme se nejdříve podívat, jak byly karty rozdány.
Na první šachovnici klání Tomáš Civín – Eduardo Salvador Serrano. Soupeř mi utíká již ve druhém tahu z přípravy a hraje se mně zcela neznámá varianta Rubinsteinovy sicilky. Sice nevím, jak se to má hrát, ale líbí se mi to a to je mnohdy důležitější než znalost konkrétních variant.
Na druhé hraje David Hák v pátek kole již popáté černými! Tentokrát se brání katalánu Davida Vichnara. Bílý zkouší poněkud předčasný skok jezdcem na e5 a David by měl stát dobře, je ovšem otázka, jak se s tím popere.
Na třetí se hraje varianta Starého Benoni a Zdeněk Vybíral jde svému soupeři Janu Dočekalovi hned od začátku nekompromisně po krku.
Na čtvrté hraje Pavel Šedý skotskou na Milana Hrubého. Oba se již brzy pouští do samostatné tvorby, úplně se mi to za Milana nelíbí, bílý má nepříjemného pěšce na e5 a více prostoru.
Na páté šachovnici souboj Honza Žilavý – Jaroslav Iletško. Začíná se Pircem, ale ten se po chvíli převleče do francouzského stylu. Každopádně Honza osnuje už od začátku útok proti černému králi.
Na šesté hraje Martin Jaček proti Luďkovi Meszárosovi svého oblíbeného Alapina. Pokud vím, tak ho hrával už tak před třiceti lety, takže to bude asi dobře znát. Luděk volí zajímavou variantu 2…d6 s následnou obětí pěšce. Tu mi kdysi ukazoval „doktor“ Doležal, ale už si moc nevybavuju detaily.
Na sedmé je v partii Pepa Mindl – Filip Lacina na šachovnici Panovův útok v Caro-Kannu. Jsem zvědavý, jak se oba soupeři vypořádají s tématem izolovaného pěšce.
Na osmé používá Roman Kotleška proti Jiřímu Grohovi jakési gruenfeldovské motivy, ale bílý získává hodně prostoru a pohodlnou hru, moc se mi to za Romana nelíbí.
No, vypadá to celkově na nevyzpytatelný, bojovný zápas, jak jinak také.
| Sokol Tábor | ŠK Sokol Vyšehrad B | |||||
|---|---|---|---|---|---|---|
| Civín Tomáš Z | 2420 | 1 | – | 0 | 2264 | Serrano Salvador Eduardo V Z |
| Hák David H Z | 2173 | 0 | – | 1 | 2353 | Vichnar David V Z |
| Vybíral Zdeněk H Z | 2170 | 1 | – | 0 | 2239 | Dočekal Jan Z |
| Hrubý Milan Z | 2008 | 0 | – | 1 | 2149 | Šedý Pavel Z |
| Žilavý Jan Z | 2086 | 1 | – | 0 | 2152 | Illetško Jaroslav Z |
| Mészáros Luděk | 2053 | ½ | – | ½ | 2088 | Jaček Martin |
| Mindl Josef | 1910 | ½ | – | ½ | 1981 | Lacina Filip |
| Kotleška Roman | 1819 | 0 | – | 1 | 1999 | Groh Jiří |
| 4 | – | 4 | ||||
První končí, myslím, Zdeněk. Jeho soupeř pohrdá výměnou bělopolných střelců a Zdeněk toho svého uchovává a využívá k hezké kombinaci, kterou zcela rozvrací kryt černého krále. Pak si pěkně rozehrává všechny své figurky a již brzy se objevuje na našem zápasovém kontě první jednička.
Pak se zápas bohužel začíná naklápět na druhou stranu. David si v komplikované, ale asi dobré pozicni trochu zbytečně nechává vzít svého černopolného střelce. Pak si alespoň podle Stockfishe vymění soupeři pár chyb, každopádně ta poslední je Davidova a na tu se, jak známo, většinou prohrává.
Milan se kroutí v lehce nepříjemné pozici a poté, co přejde okolo pár taktických možností ke zjednodušení pozice, si jeho soupeř čím dál více rozehrává své figury. Pak už to naneštěstí pro nás hraje přesně a nedává Milanovi podle Milanových vlastních slov ani „čuchnout“.
Vzápětí ovšem kontruje Honza. Honza stojí ve střední hře určitě lépe, zejména díky své prostorové převaze, ale snad ukolébán prozatím pohodovým vývojem partie si bere pěšce, který se rychle ukazuje jako přiotrávený a starý pán se pohotově chopí šance a nepříjemně zaktivní svoji věž. Bohudíky nenachází nejpřesnější pokračování, kde by získal přivyhranou pozici, a v závěru dává Honzovi dáreček v podobě oné věže.
Pepův izolovaný pěšec přechází brzy do jiné tématické pozice, a to sice do visacích pěšců. Pepa to hraje nejspíš trochu pasivně, navíc mění dámy, což je určitě voda na soupeřův mlýn. Nakonec partie dospěje do koncovky nestejnebarevných střelců, která je za Pepu mírně horší, ale udržitelná, což Pepa následnou jistou hrou stvrzuje.
V ten moment zbývají tři partie a zrovna říkám Milanovi, že bych tentokrát mohl být pro změnu za hrdinu já, neboť Luďkova i Romanova pozice vypadají už v tuto chvíli remízově a moje vyhraně, ale nakonec mi není přáno.
Při přípravě jsem tentokrát dbal slov Roberta Cveka, že je dobré připravit se nejen na zahájení, ale zejména na styl soupeře. Všimnul jsem si, že můj soupeř má občas zvyk hledat iniciativu za každou cenu. Chci ho tedy dostat do pozice, kde bych ho mohl v poklidu “dusit“ s tou myšlenkou, že mu to bude vadit natolik, že se v jeden moment „zblázní“ a provede nějakou nerozvážnost. Přesně tak se i stane. Soupeř volí v pozici, která si vyžaduje spíše trpělivou snahu o zjednodušování, bodákový útok s obětí pěšce, útok se ale nekoná a mám čistého pěšce. Pak už se mi daří relativně bez větších problémů přetavit výhodu v zisk bodu.
Na Luďkovo zahájení jsem se schválně podíval do chytrých knížek a ty říkají, že si Luděk klidně mohl vzít kvalitu na h1 s přivyhranou pozicí, každopádně Luděk to hraje jinak a minimálně ze začátku má kompenzaci za pěšce. Pak to ale asi nehraje úplně přesně a bílý získává vrch. Luděk potom opomíjí nadějné sebrání pěšce na g2 a víceméně už žádnou kompenzaci za pěšce nemá. Naštěstí to bílý dost „zmastí“, opět pěšce ztrácí a v závěru je rád za remízu, protože tam Luděk měl podle motoru pár možností výhry.
Zbývá to na Romanovi. Ten stojí na počátku střední hry s prominutím „jako prase“, protože vyměnil svého černopoláka a bílý postavil toho svého beztrestně na h6, maříce tím Romanovi prakticky navždy krátkou rošádu. Naštěstí to Romanův soupeř hraje poněkud mdle a partie přejde do koncovky, kde má bílý sice dvojici střelců, ale měla by to být remíza, stejně tak i následná koncovka nestejnobarevných střelců. V ten moment však Romana posedne „vítězná” myšlenka obětovat figuru za proměnu pěšce v dámu. Což o to, ona vítězná skutečně je, ale pro soupeře, neboť ona kombinace v sobě skrývá zásadní díru.
A tak zápas končí smírně a já přeji i všem táborským šachistům mír v duši nejen během vánočních a novoročních svátků. Také se ovšem těším, až zase v lednu vyjedeme k dalšímu jistě bojovnému a zajímavému zápasu, tentokráte nás bude čekat SK OAZA Praha B!
S vánočním pozdravem
Tomáš Civín