II.liga – cesty do Náchoda a doktorova zkratka
Našim častým soupeřem býval Náchod, snad jsme s ním ani nikdy na domácí půdě nehráli. V osmdesátých letech žádná GPS navigace nebyla, ani možnost nalezení nejkratší cesty prostřednictvím internetu, a tak se hledala optimální cesta podle mapy i na základě zkušeností. JUDr. Jiří Doležal (doktor), někteří mladší kolegové z oddílu používali zkratku Dr.Dol., ale jen na komunikaci o něm mezi sebou. Já jsem používal pro oslovení pan doktor. Jednou doktor přišel s tím, že zná zkratku a ušetříme tím nějaký kilometr a je zde menší provoz.
Doktor navrhl, že vyjede jako první a Karel Vinklář jako řidič druhého vozu (Wartburg) jej bude následovat a pokud nebude v dohledu, tak počká. Samotný nástup v Táboře do doktorova vozu kultovní značky Trabant (byl jí po celý život věrný, až po otevření trhů po roce 1989 ji změnil) byl často spojen s komplikacemi. Profesor Vladimír Salvet byl robustnější tělesné konstrukce, a proto měl většinou problémy se vsoukat do doktorova vozu a sklopení předního sedadla se většinou nepovedlo napoprvé, což doktor neponechával bez komentáře.
Na dlouhé trasy, jako byla cesta do Náchoda, používal doktor při řízení jelenicové rukavice, v náprsní kapse svého saka měl připraveny brýle proti slunci, tak jsme se tenkrát vydali do Náchoda. Někde za Vožicí sjíždíme z hlavní silnice na silnici III. třídy a doktor nám vítězoslavně oznamuje: „Tak tady je začátek zkratky“. Při hledání zkratky se občas stane, že se zajede někomu do dvora, my jsme tenkrát dopadli hůře. Asi tak po čtvrthodině jízdy se povrch vozovky rapidně zhoršuje, doktor zpomaluje a nakonec zastavuje a vystupujeme z vozu a nevěřícně koukáme, stojíme před vjezdem na pole a v oparu stoupající mlhy není vidět ani jeho konec. Nezbývá nic jiného než couvání, nebylo se kde otočit a nakonec jsme se z toho vymotali a najeli nějaký ten kilometr navíc, ale tak už to někdy bývá.
Do Poděbrad jsme většinou zajížděli při zpáteční cestě, kde doktor brával přírodní uhličitou minerální vodu (Poděbradku) do předem připravených nádob, tak jsme mu pomáhali při čepování, vyslechli chválu na její účinky, byl to každoroční rituál. V rovinaté části kraje se vyskytovali na silnici v hojné míře cyklisté, což doktor neviděl rád , především mu vadili ve směru jízdy a komentoval to slovy: „Tady snad všichni lidi vlastní kolo a ještě si usmysleli, že dnes vyjedou“. Silnice byly úzké, nepřehledné a doktor jezdil ohleduplně, nechtěl žádného cyklistu při předjíždění ohrozit, při zvýšeném provozu to byl někdy problém cyklistu předjet. Dlužno dodat, že doktor nás vždy bezpečně a včas dovezl na určené místo ani jeho vůz nás nikde nenechal, až na nějaké drobné příhody, když na nás například hrozil hlídač parkoviště v Karlových Varech, ale ty nestály za řeč.
V Náchodě jsme většinou byli ubytováni v hotelu U beránka a u recepce se nás doktor ptá, jestli někdo z nás v noci chrápe, že by se rád vyspal, profesor Salvet nesměle špitne: „Trochu ano“. Doktor tuto variantu resolutně odmítne a spolunocležníkem se stávám já a Ing. Jindřich Zapletal. Jaké bylo naše pozdější překvapení, když po zalehnutí jako první spustil svůj „koncert“ právě doktor. Na večeři jsme chodili rovněž do stejného hotelu a několikrát se stalo, že jsme tam viděli Miroslava Horníčka – známého především z hovorů H. Tentokrát se mistr posadil v blízkosti našeho stolu, přišel vrchní a vysekl poklonu jako z prvorepublikového filmu, předložil jídelní lístek a mistr si objednal. Všichni jsme byli zvědavi, co asi číšník přinese, ale byla to jen míchaná vajíčka a sklenka vína. Po večeři se věnujeme přípravě na zítřejší utkání, většinou se rozhodovalo o našem setrvání v soutěži. Doktor, coby příznivec skautinku, se řídil heslem „Buď připraven!“. Připraven on byl, neboť si v týdnu pilně přehrával partie uveřejněné v Šachmatech, nikdy jsem neviděl, že by ho soupeř v zahájení přehrál, a tak se doktor mohl s klidným svědomím věnovat četbě klasických děl literatury. Kapitán mužstva Ing. Jindřich Zapletal, který s nadsázkou říkával: „Učím se především ze svých partií“, otevřel svůj pověstný příruční černý kufřík, kde měl uloženy legitimace hráčů, soupisky a 
také partiáře se svými partiemi z této soutěže. Dával velkou váhu při partii především na strategii, hrál výborně černými holandskou, francouzskou a později v prvním tahu Jc6, což se mnozí soupeři snažili vyvrátit jako méněcennou variantu, ale marně. Profesor Salvet se věnoval při přípravě na svého soupeře studiu variant, někdy si připravil i jiné zahájení, ale v utkání nakonec zahrál, když měl černé, svoji oblíbenou Pircovu obranu. Když jsem se ho zeptal, proč nezahrál připravené zahájení a místo toho hrál Pircovu obranu, on odpověděl: „Přece jen Fridštejn má to ve své monografii nejlépe zpracované“.
Pokud profesor Salvet vyhrál či remizoval, tak se v pondělí v táborském gymnáziu nezkoušelo či nepsal diktát nebo kontrolní práce z českého jazyka. Nějaký dobře informovaný student opatrně naťukl pana profesora tím, že se nenápadně zeptal, jak dopadla jeho včerejší partie, pan profesor neodolal a hodina češtiny nabrala jiný směr než obvykle. Jestli zkoušel, když prohrál nebo nadiktoval diktát to nevím, nechce se mi to moc věřit, on nám to už nepoví, zemřel 12.10. 1984 náhle cestou z bramborové brigády se studenty. Cesty do Náchoda už skončily, II. liga má je jiné územní uspořádání, ale již několik let se pořádá turnaj NIKI OPEN Náchod.
Salvet, Rosenzweig, Doležal
Partie k přehrání: