Období prázdnin bývá pro nás školou povinné šachisty ideální možností odehrát hned několik turnajů, aniž by to ovlivnilo školní docházku. Ten, kdo nemá individuální studijní plán, jako třeba já, je během školního roku dost omezen.
Já jsem letní turnajovou sezónu po odehraném Mistrovství Evropy juniorských družstev v Německu a úspěšném vystoupení na domácím turnaji Velká cena Tábora 2018, zakončil účastí na Mistrovství Evropy mládeže do 18 let v hlavním městě Lotyšska Rize. Jednalo se o turnaj jednotlivců, na který měl právo postoupit v případě České republiky druhý v pořadí březnového MČR juniorů do 18 let. (Nakonec to byl až třetí v pořadí Martin S., jelikož vítěz Tomáš H., odmítl jak účast na MS, kam letí druhý v pořadí, tak i tuto akci.) Mně osobně se kvalifikační turnaj hodně nepovedl, ale přesto jsem dostal díky finanční podpoře mé rodiny, oddílu Sokol Tábor, města Tábor, Jihočeského kraje a paní Hochové R. možnost, zahrát si 9 kvalitních partií na nejvyšší mezinárodní úrovni mé současné kategorie do 18 let. Cestovalo se z Prahy samozřejmě letecky, a oproti loňskému „extra long“ letu na MS, to byla brnkačka. Letělo se 2 hodiny a ve 23 hodin místního času (+1) nás vítalo dějiště ME. Jako jeden z individuálně cestujících hráčů jsem měl možnost být součástí oficiální výpravy, za což děkuji. Výprava čítala 20 hráčů + doprovod. To by jako úvod snad stačilo a jestli jsem na něco zapomněl, doplním v závěru …
V prvním kole turnaje jsem měl možnost hrát na on-line šachovnici se jedním z favoritů, IM Maxem Warmerdamem z Nizozemska (8. nasazený, ELO 2421). Rozhodl jsem se nejít se soupeřem do nějakých teoretických sporů, proto jsem zahájil partii poněkud netradičně 1. e4 c5 2. Se2!?. V minulosti jsem to již jednou použil a přineslo mi to výhru, měl jsem v toto zahájení tedy důvěru. Partie se pomalu přehoupla do střední hry, do které jsem vstoupil s malou výhodou. Kolem 20. tahu už jsme se začínali blížit na hodinách pod 20 min, hlavně můj soupeř měl nad čím přemýšlet, protože to byl on, kdo musel vyhrát. Jenže v tu chvíli jsem já ucítil šanci hrát na výhru útokem, proto jsem se rozhodl k nástupu na královském křídle. Útok na jeho krále, který jsem předtím dlouhou dobu počítal na soupeřův čas. A když se jeho čas dostal pod 10 minut, rozhodl jsem se jít do akce. Soupeř bohužel moji ideu odhalil a připravil si pro mě velmi krásný protiúder, který se mi zapíše na dlouhou dobu do paměti. Měl jsem pocit, že jsem všechno spočítal, ale jeho tah mě ani nenapadl, proto jsem za pár tahů vzdal. Byl jsem na sebe trochu naštvaný, protože kdybych nebyl „sám sebou“ donucen jít do útoku a normálně bych dovyvinul poslední figuru do hry, stál bych stále o něco lépe. Nu což, nedá se nic dělat, soupeř byl silnější a výhru si zasloužil.
V dalším kole jsem již byl „elový favorit“ a čekal mě Mikhail Khmelev z Ruska. Hrálo se navíc 21. srpna! Soupeř mě překvapil, když na francouzskou zareagoval v dnešní době poměrně moderním systémem 3. Sd3. O tom jsem něco věděl, takže to pro mě nakonec takové překvapení nebylo. Hra se poté vyvíjela tak, že jsem soupeře v zahájení přepočítal a získal jsem o něco lepší pozici s dvojicí střelců. Pak to ale chtělo najít dobrý plán hry, kterým bylo jednoho ze střelců vyměnit za jezdce a hrát pozici s nestejnobarevnými střelci. Tuto možnost jsem zvažoval, ale upřednostnil jsem dvojici střelců. Soupeř však velmi dobře bránil, nebylo tedy jednoduché se do jeho pozice dále dostat. Čas na mých hodinách ubýval. Tahy v partiáři už ale tolik nepřibývaly. A proto se stalo to, že již v 30. tahu jsem byl na minutě, už v rovné, možná už v o něco horší pozici. A nakonec to byl 39. tah, co se mi stal osudným. V těžké pozici jsem přestal krýt jedno políčko a ztratil jsem materiál. Z prohry jsem byl zklamán, protože soupeř vyloženě toužil po remíze, která pro mě ale nebyla přípustná. Začátek 0/2 pro mě ale nebyla žádná nová situace (na nedávném ME v Německu také 0/2, na ME v Polsku 2017 0,5/3), takže pro mě nebyl problém se se situací psychicky srovnat a v klidu pokračovat dále v turnaji. Naopak jsem měl motivaci opět začít vyhrávat.
A stalo se! Následovaly dvě výhry s Eliotem Cocksem a Pietro Mirrim. Obzvláště druhý jmenovaný mi výhru doslova daroval a v 17. tahu bílými v Katalánovi vzdal pozici bez figury. Napravil jsem tedy zpackaný začátek a nyní opět přišel čas na těžší soupeře. Ti, co turnaj sledovali na chess-results už ví, že do konce turnaje jsem si nepřipsal už jiný výsledek než remízu. Co je ale potřeba říci, že na remízu jsem nikdy nehrál ani já, ani soupeř!! Bylo to způsobeno pouze vzniklou pozicí na konci partie. V 5. kole na mě čekal „bratrovražedný souboj“ s Miroslavem Mackem ze Slovenska. Už před partií jsme si dobře pokecali, aby se nakonec na náš popud další den odehrál fotbalový zápas mezi Českem a Slovenskem. Byl totiž volný den. Ale to až později… Partii jsem zahájil skotskou hrou, ale schválně jsem zvolil méně hrané pokračování s tím, že soupeře zaskočím, což se povedlo dokonale. Soupeř v zahájení ztratil dost času a já jsem hrál poměrně rychle. Dobré bylo, že pozice byla stále o něco lepší pro mě. Když se mi podařilo vyměnit dámy začal jsem doufat ve výhru v koncovce. Tu jsem ale hrubě nezvládl, nehrál jsem přesně a partie brzy skončila remízou. Následoval tedy zmiňovaný volný den.
„Volný den na ME“
Kolem 11:00 vyrážíme směrem k hrací hale, kde jsme nedaleko objevili plážové fotbalové hřiště. Chvilku jsme hráli jen my, Češi, ale poté jsme se na obědě domluvili se Slováky, a zápas mohl začít. Po asi hodině hraní na nás přišla lehká únava z dopoledního hraní, začali jsme tedy hrát jen na jednu branku. To jsme vydrželi ještě další 2 hodiny a poté jsme se již rozhodli jít zpátky do hotelu. Řekli jsme si (já, Saša Skalský a Kuba Vojta), že se zeptáme, jaký autobus k našemu hotelu jede. Přeci jen to bylo asi 3,5 km pěšky a byli jsme dost unavení. Saša se tedy anglicky zeptal nějaké „náhodné“ paní, a ta řekla: „Autobus číslo 41“. A začalo čekání. Po asi 10 min. autobus skutečně dorazil. Byli jsme přesvědčeni, že na následující křižovatce pojedeme rovně, a k hotelu to pak nebude daleko. Ale to se samozřejmě nestalo. Autobus zabočil doprava a sranda začala. Měli jsme tušení, že ještě stále jsme v okolí hotelu a byli jsme tedy ještě v klidu. Zůstávali jsme v autobuse, čekali jsme, že dojedeme někam poblíž, kde to poznáme. Jeli jsme dál a dál, a stále nic. Naším obrovským štěstím se ukázalo, že můj mobil má baterii 90% (což je u mě v takovou to pozdní dobu, asi 18:00, velmi vzácné 😊 ) a moje data v zahraničí také fungovaly, takže jsme mohli v klidu používat Google Mapy. Byli jsme překvapeni, když nám mapy ukázali, že jsme 5 km od hotelu. Moje první myšlenka: Taxík. Kuba by souhlasil, ale Saša nechtěl platit! Tak jsme si pomocí map zjistili trasu a autobusové spoje, že tedy pojedeme busem. Pak jsem ale v naší blízkosti uviděl taxík a řekl jsem, že se zkusím zeptat. Za to nic nedáme. K našemu překvapení řekl, že má chvilku čas, ale bude to stát 10 éček. S tím jsme souhlasili. Jeli jsme ale asi 3 minuty a řidič říká, že už se musí vracet, že by nestihl schůzku, a tak nás vysadil u jedné zastávky. Bylo to zadarmo, trochu jsme se posunuli, takže spokojenost! Na zastávce jsme se česky bavili, jak moc špatně na tom jsme, když na nás nějaký pán promluvil rusky, odkud prý jsme. „Nějakým způsobem“ nám rozuměl název zastávky, na kterou směřujeme, a řekl nám, že máme jet s ním autobusem č. 56. Jeli jsme 3 zastávky, a protože další zastávky ukazované na lince se neshodovali s tím, kam jsme měli jet na mapách, rozhodli jsme se vystoupit. Pak jsme chvilku čekali na další spoj, který dorazil během chvilky. Nastoupili jsme a čekali, že se autobus rozjede. Autobus ale stál. Co se děje? Řidič totiž čekal až mu zaplatíme… 😊 My jsme totiž jezdili vždycky načerno, nikdo po nás nic nechtěl. Zaplatili jsme tedy dohromady 6e a odjeli na zastávku, kam jsme chtěli dojet. Bylo asi 19:20, a čekalo nás asi ještě 1,5 km pěšky. To už jsme, sice s drobnými problémy, zvládli a kolem 20:00 jsme dorazili na pokoj mrtví jako psi. Tedy, volný den, jak má být! 😊
Další den už nás ale čekalo další kolo. Mě čekal Levente Marosi, s kterým jsem se již utkal na ME v Praze 2016, kde jsem ho bílými přehrál, následně ale hrozně vypustil, aby nakonec z toho byla jen remis. Chtěl jsem to zopakovat, ale černými, a s výhrou na mém kontě. Plán byl nádherný, až překrásný, ale realita samozřejmě jiná. Soupeř byl dobře připraven, a po zahájení jsem byl blízko prohry. Úporně jsem ale bránil, nakonec jsem to dotáhl do pozice, kde už to vypadalo v pohodě. Se soupeřovým přispěním se mi povedlo pozici vyrovnat úplně a byla z toho remízová věžovka. Remíza byla tedy nakonec mým úspěchem.
V dalším kole mě čekal Pierre Laurent-Pauli. Měl jsem výbornou přípravu na Caro-cann a věřil jsem si. Zahájil jsem e4, ale soupeř položil na c6 jinou figuru, a to Jc6. Rozehrál jsem tedy nějakou normální pozici a vypadalo všechno ok. Pak ale soupeř přišel se zajímavým plánem, na který jsem nebyl schopný nalézt okamžitě dobrou odpověď, proto jsem ztrácel čas a měl jsem pocit, že se mi pozice sype pod rukama. Blížil se 40. tah a pozice byla velmi nepříjemná, snažil jsem se pozici zjednodušit. Po 40. tahu jsem tušil že jsem z nejhoršího venku a mám tam remízu. Už to vypadalo, že soupeř na remízu přistoupil, když v tom udělal hrubou chybu a já získal dva pěšce. Vznikla ale dámská koncovka, kde já mám sice 2 pěšce víc, ale můj král je blízko věčnému šachu a soupeřův volný „b“ pěšec bude velice rychlý. Čas ubíhal a s posledními vteřinami na hodinách jsem se musel smířit s věčňákem. Velmi zajímavá partie, která nás oba unavila, protože trvala navíc přes 5 hodin.
V dalším kole mě čekal domácí Pjotrs Kolasa. Partie byla velmi divovká, přestože se jednalo o Maroczyho výstavbu v Sicilce. A byl jsem to já, kdo zachraňoval remízu. Nejprve jsem obětoval kvalitu a potom celou věž, a nakonec jsme opakovali tahy věčným šachem. Soupeř se asi ale zbytečně bál, přitom mi mohl vrátit věž zpátky a měl by lepší, možná vyhranou pozici. Jeho král by byl stále v nebezpečí, ale při přesně hře by měl vyhrát. Na naší partii se přišel podívat i legenda Lotyšska, a to GM Alexei Shirov, kterého jsem měl již čest potkat na reprezentačním soustředění mládeže v Praze. Na chvíli se i zapojil do analýzy po partii, ale rozhodčí nás brzy vyhnali. To se taky nestává každý den, aby hráč takovéto třídy analyzoval vaší partii… 😊 I tato partie byla poměrně dlouhá, tak 4 hodiny.
Do posledního kola mě čekal Lucas Ranaldi z Norska. Jak se blížil konec turnaje, síly už docházely. Ani příprava nebyla tak pečlivá, měl jsem v plánu postavit Londýnský systém a pomalu soupeře dusit. Něco takového se povedlo a v 21. tahu jsem byl již unaven a nechtěl jsem partii hrotit, pozice byla zhruba rovná, možná o něco lepší pro mě, nabídl jsem tedy poprvé remis. Už jsem se těšil na oběd…, když v tom soupeř odmítl. Trochu šok, trochu vyděšení, každopádně musí se hrát dál. Soupeř začal vzniklou koncovku pomalu, ale jistě otáčet ve svůj prospěch, a já začínal mít problémy. Vznikla jezdcová koncovka, kterou jsem se rozhodl prostě ubránit, žádnou jinou ambici jsem neměl. A to se opravdu po 5 hodinách a 23 minutách a 71 tazích povedlo (jen pro upřesnění, remízu jsem nabídl v 21. tahu a po 2 hodinách hry, hodně jsem se tedy ještě nadřel). Jednalo se rozhodně o mojí nejtěžší partii na turnaji a možná vůbec, tak odpornou pozici už nikdy bránit nechci. 😊 Po partii jsem jako jeden z posledních hráčů opustil hrací sál a turnaj tak pro mě definitivně skončil. Dojel jsem na hotelový pokoj a v klidu si odpočinul/prospal. Poslední noc jsem se rozhodl nespat, protože jsme museli vyrážet už v 4:50 ráno a riziko zaspání bylo veliké. Nespat jsem v klidu vydržel do 2:30, a pak už jsem nevěděl co dělat, tak jsem si nastavil budíka na 3:30 a usnul. Probudil mě až v 4:20 můj spolubydlící, Saša Skalský, takže jsem měl již jen málo času všechno zkontrolovat, zabalil jsem poslední věci a vydal se na cestu. Cesta letadlem (tam i zpátky) probíhala úžasně, pustil jsem si písničky do sluchátek, krásně spal po celou dobu letu. Na letišti Václava Havla na mě čekala mamka s dědou a sestrou s nimiž jsem bezpečně dorazil domů. Tím tedy moje putování do Rigy a zpět skončilo, já mohl doma opět v klidu ulehnout a dospat předchozí neprospanou noc…
Ještě jednou děkuji všem, co mi umožnili letošní účast na Mistrovství Evropy. Málokdy se u nás podaří hrát na mládežnickém turnaji s Elo průměrem 2206! Po tvrdé škole na loňském MS v Uruguayi to tentokrát dopadlo výsledkově o něco lépe. Nebýt smolné prohry ve 2. kole, mohl jsem i něco připsat na ELO. Zkusit se posunout pořadím o něco výše, bude šance ještě třeba za rok …
Díky všem, co mi drželi v turnaji palce a dočetli až sem.
Matyáš Z.
p.s. Fotky použité z galerie pořadatele ME.
Podrobné výsledky najdete na http://chess-results.com/tnr367951.aspx?lan=1&art=1&rd=9&fed=CZE&turdet=YES&flag=30