V prvním díle jsem popsal své dojmy ze sledování Svatováclavského turnaje, který se konal koncem září v Plané nad Lužnicí. Za každou ukázkou se skrývaly zajímavé momenty šachové, ale i psychologické. Šachovou stránku mohl čtenář snadno rozklíčovat v domácí analýze, skryté emoce však nikoli. To by musel být přímý aktér, případně očitý svědek (divák). Jelikož tento bod splňuji, pojďme se dnes podívat na řešení „úloh“ s příslušným emočním komentářem.
Straka Zdeněk 1768 – Bartoš Alois, 5.kolo, ČNT
Čtenáři oba borce jistě znají. Lojza Bartoš, ostřílený zálesák v mnoha ligových i divizních bojích, zkušený turnajový player. Zdeněk Straka, korespoondenční velmistr proslulý svými „ostrými slovními , ale i mimoverbálními šťouchy“, někdy na hraně šachové etiky. Spolu hráli nesčetněkrát. Vloni v tom samém turnaji stál na pokraji výhry Zdeněk, ale … prohrál. Letos sliboval odvetu se slovy … „vloni jsme stál na výhru a prohrál, letos budu stát na prohru, ale vyhraju!“
Zahájení sehrál Zdenda katastrofálně, takže první část předpovědi (matematicky řekněme .. podmínka nutná, nikoli postačující) byla splněna. Z hlediska „vyššího principu mravního“ nebylo o co dál šoupat špalíkama. Ovšem boj je boj a zadarmo Vám nikdo bod nedá. A tak se hrálo dál, pozice se mírně „šmodrchala“, hlavně však začal Lojzovi (černému) docházet čas. Zdeněk měl na budíku cca 12 minut, Lojza původně stejně tak, ale zamýšlel se víc a víc a v danou chvíli přemýšlel něco kolem 6-7 minut.
Netřeba říkat, že „hrozen“ diváků polehoučku rostl. Zhruba v tento moment se začal náš velmistr shánět po okolních šachovnicích po nové bílé dámě, přičemž významně hleděl na své dva volné pěšce. Sebevědomé gesto, zatím však normální …
Tu následovalo
- … c3 ?!
Z čistě šachového hlediska výhru nevypouští, ale situaci zbytečně komplikuje. Pokud by si Lojza vzpomněl na „otřepané“ pravidlo IM Ivana Hausnera (propagujícího dané heslo vždy a všude), že „táhne figurka, co stojí nejhůř„, nemohl by mu uniknout tah 1. … Jd7! – +, po čemž by musel Zdeněk novou bílou dámu opět vrátit na původní šachovnici a vzdát se. Např. 2. e6 Jf6 3. Df4 Jd5 – + či 2. f6 Jxe5 3. Df4 Dxb2 – + je naprosto přesvědčivé … Pokud by Lojza byl materialistou, mohl též beztrestně vzít pika 1. … Dxb2, což taktéž stačilo k výhře.
2. bxc3 Dxc3
3. De4
ČNT
V dané chvíli se Lojza opět hrouží do přemýšlení, mám za to, že zde má Zdeněk stále cca 11-12 minut, zatímco u Lojzy se polehoučku „zdvihá praporek“ (3-4 min !?). V tutuo chvíli se velmistr opět zvedá a sbírá z okolních šachovnic další dámy a viditelně staví před Lojzu druhou, třetí, čvrtou a … pátou dámu :-))). (Po partii jsem se ptal, proč zrovna pět dam? … „No protože jsem měl na desce ještě pět pěšců, přece!“
„Hrozen“ diváků šumí a divně se „zalamuje“… smíchy pod rouškami. Lojza samozřejmě „psycho nátlak“ registruje a evidentně mu to na klidu nepřidává. Napětí (Emoce) je hmatatelné. V tuto chvíli se černý dopouští šachové, ale i psychologické chyby … Bere pešce na a3 se slovy … „FLEK !!!„. Sice to přímo nezařval, ale slyšitelné to bylo :-).
Proč psychologická chyba? V danou chvíli prostě Lojza ztratil „poker face“, nervy povoliliy a on dal hlasitě najevo své emoce. I kdyby nešlo o chybu šachovou, soupeř vidí, že jeho „dětská hra“ s dámami nese ovoce …
3. … Dxa3 ??
Dáma musela zůstat na hlavní diagonále. Co hrát? Opět alá Ivan Hausner, čili 3. .. Jd7! – +
4. e6 =
Pozice je „zničehonic“ rovná, ovšem rovná dle pc. Černý MUSÍ odevzdat všechny své figury, což je jistě psychologicky (ale i lidsky 🙂 ) náročné a hlavně!, zanechává to stopy na duševním rozpoložení hráče … Pojďme se posunout dále …
ČNT
Představme si, že pozici dostaneme v rámci šachového tréninku (v klidu domova) k řešení. Uvaříme si kávičku, sedneme si k desce a řešíme. Věřím tomu, že každý ligový, ale i divizní šachista by řešení našel. A když ne řešení, tak první tah určitě. Nepochybuji o tom, že i Lojza by tah, potažmo celé řešení našel kdyby … Kdyby nebylo předešlé historie. Připočteme-li cca 2- 2,5 hod hry, totální obrat v hodnocení (před chvíli bod v kapse a nyní aby hledal cestu k záchraně …), pak lze následující blundr černého pochopit.
- … b4 ??
Mimochodem Zdeněk tak nějak držel ruku nad šachovnicí a přibližoval se nenápadně k pěšci c6, což je popravdě „dětská léčka“, ale příjemné to rozhodně není … Lojza se příliš nerozmýšlel (ono také už nebylo času nazbyt) a popotáhl pěšce b … Zde už Zdeněk s radostí zahráááááál …
2. Kd6! b3
3. Sd1 a černý se vzdal 1-0
Byla v pozici diagramu záchrana ??? Byla, ale malinkou práci najít remízu by to dalo… Že jsem se nechal strhnout emocemi i já, dokazuje varianta, kterou jsem ihned po partii ukázal „hroznu“ …
- … Ke7! Ano! Dle pravidla, že volný pěšec musí být co? BLOKOVÁN !!!
- Kxc6 b4 ??
- Kb5?? b3 Zde totiž vyhrává jednoduché 3. Kd5! + –
- Kxa5 b2
- Sf5 h5!
- Kb4 h4
- gxh4 b1D+
- Sxb1 Kxe6 s teoretickou remízou. Jak někdo poznamenal .. „hezká, studiová remíza“.
S tím jsme se rozešli. Až doma jsem zjistil, že remíza to skutečně je, ale černý musí zahrát přesně, ilustrativní varianta následuje…
- … Ke7!
- Kxc6 a4!! Jediný tah postačující k remíze…
- Sf5 a3
- Sb1 Kxe6
- Sxh7 b4
- g4 b3
- Sg8+ Kf6
- Sxb3 Kg5
- Se6 a2 s remízou
Pěknou zábavu a příště budeme v emocionálním kolotoči pokračovat
Pěkný den
Milan Borkovec
Zdar Mílo, dík za pěkný postřeh. Ano, souhlasím, jde povětšinou o „přátelské pošťuchování“, na nějakou velkou psychologii máme všichni příliš male ELO :-))). Co se týká, poznámky o mém mládí, budeš se divit, ale občas na to i myslím, zda-li by to nečemu pomohlo. Z dnešního pohledu musím říci, že určitě! Ovšem jistě to znáš, moudorst přichází až s věkem … :-)))
Vážení přátelé,
Dovoluji si přidat krátký komentář. Oba hráče znám desítky let, vím, že bytostně neradi prohrávají (zvláště hrají-li se slabšími soupeři) a pamatuji si také, že i pro authora článku byla nervová labilita v dorosteneckém věku asi největší brzdou jeho šachového vývoje. Druhým důvodem je skutečnost, že sportovní psychologie je velice zajímavá a diskutovat se o ní dá velice dlouze.
Nebudu unavovat a uvedu jen několik subjektivních poznámek. Možná bychom mohli hovořit o „férovém“ resp. „neférovém“ psychologickém tlaku. Jako férové bych považoval např. výskoky Rafy Nadala při losování, haku All Blacks, brilantní herecký výkon M. Tala při vítězné partii s mladým Bobby Fischerem a samozřejmě klasiku – pozitivní motivaci, taktiku hry, výběr zahájení, způsob hry – vše s ohledem na konkrétního soupeře, víru ve vlastní schopnosti atd. K neférové psychologii (z mého pohledu) třeba brutální ničení soupeřů mimo kurt Ivanem Lendlem, vyvedení soupeře z rytmu „nutným“ ošetřením nebo i klasiku A. Nimcoviče a jeho odvetné cinkání lžičkou o hrneček. Každého jistě napadne řada dalších příkladů.
Pří vší úctě ke všem zainteresovaným nenacházím v článku aspekty sportovní psychologie, ale pouhé (dětinské?) provokování – hodící se spíše k hospodskému šachu, nikoli k soutěžní partii.
Problém ovšem je, že při hospodském šachu používá Zdeněk (promiň Zdeňku) ještě mnohem silnější kalibr!
Pokud jste dočetli až sem děkuji, a pokud jsem se někoho dotknul, omlouvám se.
Zdravím všechny Míla Budil